První knížka je maličká co do formátu a počtu stránek, o to mohutnější je její poselství. "Cesta lásky" vizionáře a mystika Eduarda Tomáše mi udělala v den mých narozenin velkou radost. Je to velmi příjemný a sdělný text, který i obyčejnému člověku dokáže vysvětlit, proč by se mohl dát na duchovní dráhu. Neodpustím si malou citaci:
"Ne že by lidé štěstí nehledali, právě naopak. Všichni ho hledají, jenomže většinou přesně tam, kde je nalézt nelze - v majetku, ve snadném zbohatnutí, v sexu, alkoholu a někteří dokonce i v drogách. Jiní, jen o málo moudřejší se snaží utopit svůj život v nepřetržité práci, kterou považují za jediný cíl a účel života. A když ne v práci, tedy alespoň v nepřetržitém sledování rozhlasu a televize.
Je to všeobecný, nikdy nepřestávající stres nesmyslné extrovertní činnosti, která člověka olupuje o každý zlomek času a nedovolí mu věnovat se vnitřnímu životu. A přitom se tento nekončný a únavný shon stává pro většinu lidí tak samozřejmým, jako by už patřil k jejich vlastní přirozenosti – shon za něčím, co ani zdaleka tu námahu nestojí. Stalo se nespolečenským a doslova směšným o duši byť jen mluvit, jen se o ní v lidské společnosti zmínit, protože extroverze je pokládána za jediný správný stav života. To, co bylo pro člověka odjakživa nezbytné a zdravé, to, co odjakživa sloiužilo k zachování přírodní rovnováhy, totiž obracení se k Bohu, ke klidu a vnitřnímu míru, je dnes pokládáno za nesmyslné. A duchovní cvičení jsou – dle všeobecného mínění – zbytečná, ba možná škodlivá, přinejmenším však pošetilá..."
Druhou knihu jsem dostala včera od svého přítele Pavla, jehož vzestup na poli duchovním si kladu mezi své drobné zásluhy na tomto světě a sleduji jej se zatajeným dechem už asi dva roky. "Tady máš knížku, která léčí. A pozor – je to pravda, mám to vyzkoušené," řekl mi s úsměvem. Mockrát díky. Kniha, která léčí od malíře a léčitele Karla Kožíška, to je další klenot do mé knihovničky.
Autor v knize, která je zároveň i průřezem jeho tvorbou, popisuje svůj umělecký i duchovní růst a předává čtenářům nabyté zkušenosti. Podle působení na energetické tělo diváka rozděluje Kožíšek umělecká díla na záporná (levotočivé, beroucí energii) a kladná (pravotočivé, se schopností léčit a dodat energii). Levotočivé je podle něj baroko se svým důrazem na efekt, nikoli vnitří obsah, velice kladně naopak působí gotické umění. Jmenuje také malíře, kteří tvořili s velkou podporou "shůry" (Kupka, Kremlička, Šíma, Zrzavý, van Gogh, Modigliani, Klee, Bauch) i jejich protipóly. "Vezměme si naopak některé malíře z počátku našeho století. Například Pablo Piccasso. To, že on byl fenomenální umělec, mu nikdo nemůže vzít. Jelikož však nevěřil a navíc byl vyloženě živočišný typ, jsou jeho obrazy silně levotočivé. Podle mého názoru jsou přímo kolosálními odsavači energie," píše Kožíšek, který se pomocí automatické kresby pokusil ztvárnit i historické postavy jako Ježíše, Marii či pravěkého sochaře – autora Věstonické Venuše.
Levotočivé? Pravotočivé? Kladné? Záporné? I tak lze vnímat umění. Působí na vás obrazy, když se na ně díváte, nebo nic necítíte? Pokud si chcete sami vyzkoušet, co léčivé obrazy a automatické kresby Karla Kožíška dokážou právě s vámi, máte možnost je vidět přímo v Brně, v Galerii pod Skálou (Kopečná 20). Já tam zaběhnu, jen co zase přijedu do Brna.
No tedy!
Přidat komentář: