24.03.2005
Bude dneska kino? "Silvus, urcite ne, mam dost letajicich dyk v praci, pockam na ten sladak s Richardem Gerem."Takže dneska půjdu do kina bez Evy. Doufejme, že se ke mně někdo přidá. Třeba Hanner nebo Kristýna. Je ovšem taky možné, že dodržím tradici návštěv zlínského Velkého kina ve stylu "Alone in the Dark" a půjdu sama. Na film se už těším jako malé dítě, snad mi do toho nic nevlezeeeee...
Poslední dobou se cítím jako hospodyně na půl úvazku. Jarní gruntování včetně umývání oken mi docela jde (kdo se má dívat na zaneřáděný byt i dům), ale netuším, jak se bez mamky vypořádám s Velikonocemi. Barvy na vajíčka jsem zakoupila včera. Taky jsem přišla na to, že existuje něco jako bábovka v prášku. Zvířecí, ale zkusím z toho uplácat velikonočního beránka, ať mám co dát na stůl, když nás nedejbože navštíví někdo z rodinného klanu. Určitě se dozvíte, jak to dopadne.
Inu, zjistila jsem, že úklid, pečovatelské služby a vedení domácnosti vyžadují své. Elán a výdrž. Elánu mívám nejvíce mezi 6. a 9. ranní, kdy toho stihnu asi nejvíc za celý den. Zbytky této cenné matérie se ve mně udržují do časného odpoledne, kdy se spolu s výdrží ztrácejí a já bych nejraději usedla do útulné kavárny k nekonečně velkému šálku cappucina nebo ulehla ke knížce. Ale kdepak – to je nejvyšší čas dělat taky něco ze svých vlastních povinností – školu, práci, vyřizovat maily a podobné hlouposti. Pokud ovšem nemusím do města vyřizovat něco mnohem důležitějšího, jako je třeba přijímací pohovor do regionálních novin nebo daňové přiznání.
Večerní program většinou záleží na tom, jestli je otecko doma, nebo se toulá na služební cestě, jako tomu bylo včera a předevčírem. Při druhé variantě mi nezbývá než sedět doma, chystat večeři pro DD a další domácí zvířenu a sledovat zprávy.
Včera jsem se přistihla, že jsem dědu při ukládání ke spaní pohladila na hlavě. No vidíte... Někdy ho spíš mám chuť precizní technikou nakopnout do třaslavic a dívat se, kam dopackuje. Ale většinu času si raději o dědovi nemyslím vůbec nic.
Později večer se dostavuje zajímavá věc – zborcení do peřin už kolem jedenácti. Ovšem zájem o cokoli, natož o vše, co zavání prací, ztrácím mnohem dříve. Nebývalé a zvláštní. A taky jsem se ještě nikdy nekoupala v sedm ráno. Takže dneska premiéra.
Dnes ráno jsem se skoro rozplakala dojetím. No fakt. To se ženským stává. Proč? Hm... uzdravila se nám květina. Před dvěma dny to byl ohnutý seschlý chuchvalec plesnivých listů, který jsme už chtěli vyhodit a mamce to raději zatajit. Pak mne napadlo provést nad tím umírajícím zeleným živočichem pár jednoduchých pohybů rukou, kterým v sahadža józe říkáme bandhan, a... je to tady!!!!
:: poslala filipika
24.03.2005, 13:48:00
No tedy!
Přidat komentář: