25.03.2005
Klan létajících dýk - enjoy! ...je natolik neuvěřitelný film, že diváku klesá čelist i v místech, kde by to (ani režisér) vůbec nečekal.Ačkoli má být Klan létajících dýk nástupcem dvou předchozích východoasijských historických kung-fu filmů Tygr a drak a Hrdina, není jeho účinek ani zdaleka tak hluboký. Vizuálně se jedná možná o nejlepší film z této trojice, kouzlo a dojetí v něm ovšem trochu chybí.
Nebo jsem prostě jen nevděčný divák, co neocení mravenčí práci režiséra Yimou Zhanga (režíroval i Hrdinu) a jeho týmu. Což o to, podívaná je to vskutku opulentní. Kde neperlí sličné tváře hlavních představitelů (z oficiálních stránek jsem získala dojem, že zrovna tito tři lidé jsou co do oblíbenosti hereckými a zpěváckými super-hvězdami východní Asie, navíc hlavní hrdina vypadá jako asijský bratr milovaného Legolase), nelesknou se nádherně tepané zbraně či oku nelahodí překrásně barevně laděné kostýmy, tam vše zvládá dokonale pocitově nasnímaná příroda. Existují vůbec tak sytě barevné melancholické podzimní lesy, mlžné stráně, rozzářené mýtiny, tajemná jezírka? Nepřestěhovala se všechna ta krása jen do podobných filmů a jak ironicky poznamenala k filmu Hanner, do Adobe Photoshopu?
Jenže podobně vizuálně uchvacoval už Hrdina, třeba nádherným soubojem milenců nad hladinou zamlženého jezera. Co v Klanu trochu pokulhává, je příběh. Zápletka je totiž spletitější, než by bylo zdrávo a šokujících zvratů je na jedné ploše na můj vkus až příliš. Pokud jste už ze školy zapomněli, co je to pojem "deus ex machina", právě tento film vám jej hned několikrát připomene. Pravda, všechno jsou to čínské legendy, vlastně pohádky, a postavy jsou lidé z jiné dimenze, i když velmi lidsky vášniví. Divák by tedy měl být připraven na mnohé.
Ovšem pokud hlavní hrdinka po několika hodinách stavu blízkého smrti vstane ze země, oklepe ze sebe třicet centimetrů navátého sněhu, vytáhne z hrudi dýku, kterou měla celou dobu zabodnutou v aortě, a vyšle ji k poslednímu mistrovskému kousku svého života, neutápí se v tu chvíli středoevropský sál v slzách, ale spíše v nevěřícném pochechtávání. Stejně jako ve chvíli, kdy se sokové v lásce navzájem rozsekají meči a ve finále vrávoravě probodnou, až krev stříká, aby pak ještě v překvapivě dobré kondici zvládli přihlížet tragickému konci své milované a možná i všechno přežili. A tak to chodí v tomto filmu se vším – režisér kouzlí neuvěřitelné a diváci (tedy – já) se skutečně ostýchají uvěřit.
Budeme-li měřit kvalitu příběhu na promáčené kapesníky, dostane Klan nulu. Slzy hojně kanou pouze na plátně, neboť love story jako hrom režisér nedokázal více propracovat. Buď jsem od zhlédnutí Tygra a draka (velmi promáčený kapesník) a Hrdiny (slzičky byly taky, vaúúúúú) o hodně zhrubla ve schopnosti nechat se dojmout, nebo je v tomhle Klan skutečně slabý. A přitom, i hudba je tradičně nádherná.
Abych vše shrnula – minimálně dvě akční scény z tohoto filmu, označovaného už nyní jako skvost žánru, vejdou do síně slávy. Souhlasím a velmi doporučuji. Diváci (a hlavně divačky) nasají romantiku dávných časů a zasní se nad nádhernými lidmi v hlavních rolích. Film v nich možná bude ještě chvíli doznívat. Jen je škoda, že je některá z jeho nebezpečně letících dýk nedokáže zasáhnout přímo do srdce.
:: poslala filipika
25.03.2005, 0:39:00
No tedy!
Přidat komentář: