7.04.2005
Documlat se ke zdraví - enjoy! ..to je teď cíl mého přežívání. A tak ve mně střídavě končí svou pouť propolis, Orofar, celaskon, kus česneku nebo tabletka zinku. Zapíjím roztokem Stoptussinu a Bakteviru. Naopak při představě čokolády nebo kapučína se ve mně stále ještě neprobouzejí žádné libé pocity. Nevím... možná to tak může i zůstat.Dnes jsem se poprvé po nemoci probudila bez teploty a poprvé po
nemoci vyrazila na celý den do města. Snídani jsem nestihla a až vcelku
pozdě mne spolu s nepříjemnými pocity po těle dohnalo poznání, že to
byla zásadní chyba. K dalšímu jídlu a pití jsem se totiž dostala asi až
po pěti hodinách, což při mé momentální neskutečné váze 68 kilo tělu a
především ledvinám věru neprospívá. Doufám, že se brzo úplně uzdravím,
zmizí můj odporný kašel, a konečně dostanu chuť k jídlu. A taky na
kavárnu a na to málo sladkého, co jsem dostala k Velikonocům, a že se
rodina nebude bát situací, kdy pobíhám po bytě ve spodním prádle a
ukazuji skoro všechny kosti v těle.
Zatímco vyřazení zlínských basketbalistů z play-off o postup do první ligy
by mne nechalo chladnou (kdybych zrovna neměla asi 38,8 stupňů
horečky:o), zpráva o nové přítelkyni mého ex-přítele mne o víkendu
zasáhla na místě stále ještě citlivém. Ženské jsou prostě ženské -
racionalita je jedna věc, emoce a i ta trocha žárlivosti bohužel druhá.
Samozřejmě to Martinovi přeju a jsem ráda, že bude mít milou oporu v
náročném období, které ho čeká. Ale bylo těžké se k tomu dobrat. A
samozřejmě bych si nějakou takovou oporu přála taky. A možná i stejně
rychle, i když vím, že já to takto rychle nedokážu. A nebo aspoň
zapomenout, vymazat všechny paměťové jednotky, co jich v hlavě a srdci
nosím...
Proto jaksi nemám zatím chuť se zatím příliš radovat ze života. V Brně moc být nemůžu a jaro ve Zlíně
mne přivádí do stavu dosud nepoznané nechuti k tomuto městu a k otázce,
cože tady proboha dělám. Podivné. Důvěrná znalost dělá mé rodné město
už ne roztomilým, ale spíš maličkým a nudným. Odcizující. Utlumující.
Kde jsem vlastně doma? Nebo spíš kde mne dožene méně vzpomínek?
Potřebovala
bych odjet pryč. I přes tohle vědomí nejenže nedělám nic, já si navíc
naprosto opačně ještě ve Zlíně našla částečnou práci..
Joooo,
tenhle zápisek měl být původně vlastně o ní. O tom, jak jsem dneska
poprvé nahlédla do redakce Zlínských novin, zatím jen letmo poznala
většinu lidí, co v ní pracují (jsou všichni nečekaně mladí a někteří se
plácají po zadkuuuuu, klidne to tu zverejniiiiim:)). Naplánovala jsem
si první práci a akci, ze které udělám malou reportáž.
Taky měl být
zápisek o tom, že nebesa stojí při mně, protože budu naši přílohu
vymýšlet a realizovat s Blankou, příjemnou dívkou mého věku, kterou
jsem předtím dlouho znala jako spřízněnou čajovnici z jedné již zaniklé
zlínské čajovny a na kterou jsem při jejím dnešním příchodu do
kanceláře šéfredaktorky jen vyvalila oči.
Zda všechno bude stále
tak pozitivní a sluncem zalité, se dozvím během prvních týdnů a prvních
čísel našeho magazínu nazvaného "Na tahu". Abych skončila něčím úplně
pozitivním – neskutečnou radost mi minulý týden udělal objev této úžasné knihy,
na kterou už čekám bratru čtyři roky. Padla na ni téměř celá pětistovka
čerstvě vylovená z bankomatu, ale bude to stát za to. Asi si vychutnám
v Anglii. Četba vzrušující knihy na břehu krásného jezera.. to nezní
zle.
:: poslala filipika
7.04.2005, 6:26:00
No tedy!
Přidat komentář: