27.04.2005
Stašová se nakonec nekonala - enjoy! ...a celý tento den byl jakýsi podivný.Smyslem dneška bylo odchytit v podvečer Simonu Stašovou a udělat s ní rozhovor pro náš zlínský plátek. Psychicky i studijně jsem se na to připravovala docela dlouho, i když bezvýsledně – pořád jsem si nějak nedovedla představit, o čem se s ní budu inteligentně bavit.
Když jsem ale dneska kolem páté viděla před Boleslavovým divadlem zaparkovanou červenou dodávku, a v ní na prostředních sedadlech schoulenou a na očích lidstva tvrdě spící S.S., začínalo mi svítat, že z toho asi nic nebude (ne, fotku nemám, nejsem papparazzo, zatím:). Pařba v Uherském Hradišti (nebo v některém z mnoha okolních sklípků?) musela být vydatná.
Krátce po šesté se rozcuchaná Stašová probrala, v kapsáčích se vypotácela z vanu, vzala si tašku s věcmi a značně nejistým krokem odkráčela do útrob divadla. Za 50 minut jí začínalo představení. Žádat ji v tu chvíli o interview by mohl jen naivní blázen, a já jsem se jím velmi ráda nestala. Nebo spíš.. jsem měkká a neschopnáááá, žádný Macků (zasvěcení vědí:).
I když mou laxností vzniká problém – pokud se Blance nebo mně nepodaří ulovit v pátek Romana Holého z J.A.R., nemáme rozhovor na titulku. Takže se modlím/e, ať je Holý svolný.
Ještě k těm našim interview – vyhlédli jsme minulý týden ještě jednu oběť – Vendulku z Hvězdné pěchoty, protože je to cérka ze Zlína a taky jakási mikrocelebrita. V pátek ráno jsem si prohlédla její slavný taneční výstup na webu (uuuf) a odpoledne jí zavolala domů.
Už po prvních slovech mi bylo jasné, že Vendulka nebyla ta správná volba. To pubertální žvatlání linoucí se z telefonu bych odhadla tak na 12-15 let (nevíte, kolik jí je?). Myslela jsem, že je to už skoro dospělá dívka, ale asi jsem si zapomněla propojit trapný dojem z Hvězdné pěchoty s odhadem její osobnosti. Jsem vcelku ráda, že mne v telefonu prohodila zavřenými dveřmi, protože mi uniká, o čem bych se s ní vlastně bavila...
S: Dobrý den, jsem SF ze Zlínských novin, napadlo nás, že bychom s Vámi mohli udělat rozhovor. Co na to říkáte?
Vendulka: (...) Jenže mě už to nebaví... pořád to těch médií... to mne nebaví. Mně baví zpívat, víte?
S: Aha. No, to záleží na Vás, jestli byste měla chuť se s námi sejít.
Vendulka: No... chuť bych měla, kdybyste mi za to nabídli nějakou HODNĚ TUČNOU sumu...
S: Hm, tak to bychom opravdu nenabídli.
Vendulka: Tak to nashledanou...
"Chci rozdávat autogramy!", tvrdí Vendulka. Mno.. možná v jiném životě...
...aneb po dlouhé době osoba, kterou jsem bezprostředně po hovoru s chutí zhodnotila jistým slovíčkem z říše hospodářských zvířat.
P.S. koťata eště nejsou... divné.
:: poslala filipika
27.04.2005, 21:31:00
No tedy!
Přidat komentář: