Giraffe Daily

Šly jsme se uklidnit na prosluněnou zahrádku restaurace na Záložně,
ovšem ani Blanku její červené víno, ani mne mé podivné cappuccino
příliš nenadchly. A protože mám poslední dobou straaaašně mááálo práce, nechala jsem se kulturními redaktory Zlínských novin nalákat na večerní přestavení v rámci festivalu Setkání-Stretnutie 2005, na které zbyly v redakci volňásky. "Vemte co nejvíc lidí," přál si ředitel divadla, tušíce, že hra uváděná souběžně s koncem dramatického utkání s USA nebude navštívena právě ideálně. Docela se mýlil, naštěstí.

Byla to bomba. Poprvé jsem viděla divadlo v polštině (wow!) s titulky – proslulý Narodowy Stary Teatr Krakow přivezl frašku Slawomira Mrožka WIELEBNI (Kněží) a zbořil s ní zlínskou scénu. Už jste někdy viděli v divadle odlet helikoptéry nebo motorovou pilu? Já, nevzdělanec uspávaný produkci MDB Brno, zatím ne. Hra pravda příliš uklidňující nebyla, jsem za tenhle zážitek ráda.








Ve Zlíně bylo zase živo a zvonivo. Na hlavním náměstní jsem potkala svoji bývalou spoluhráčku Petru (v růžovém a bílé paruce) a její spolumaturující kamarádky.

Z všudypřítomných tabel jsem se nasmála logicky nejvíc u tabla z domovského ústavu. "Petr na konci písemky: ´Já su ale kokot!´ Profesorka Sušilová: "Petře – sebekritika, první krok k nápravě!" Ano ano. Takhle vtipná je naše bývalá třídní..

Co dál? Nevím.. je normální utratit 140 korun za gumičky do vlasů, zvlášť když vám kadeřnice skoro žádné vlasy na hlavě nenechala? Je normální potkat v jedné hospodě u oběda hned tři své známé? Kriste, to je Zlín fakt tak malý, nebo mi tím Prozřetelnost chtěla něco sděliti?