Giraffe Daily

/dopsáno večer/...sklízení uhlí se nakonec nekonalo. Přiletěli ufoni a hromadu sežrali...

No dobrá, dobrá. Sveřepě jsem si přes výtky rodičů ponechala těžkou hornickou lopatu, která sama o sobě váží nejmíň deset kilo, a zuřivě nakládala a nakládala. Síla v rukou? Kdeže – všechno hezky tahané zády, už jen čekám, kdy mi to spočítají.

Manuální práce mne přestala bavit tak ve dvou třetinách. Znáte to (netopíte všichni plynem, že ne?), přichází krize a najednou se zdá, že hromada vůbec neubývá a lopata podivně ztěžkla. Levý tricák mumlal, že toho má dost a puchýře na dlaních právě odhlasovaly, že se otevřou světu. "No jo, ti intelektuálové – jediný dřevěný nástroj, co znají, je tužka, že?" dělal si srandu tatínek. On jako dělník myši a monitoru má ovšem velmi málo co mluvit.

Uhlí mi zrušilo podvečerní basket, nemilé. Tak jsem aspoň vsedla na bicykl, po tréninku hodila řeč se spoluhráčkami, dozvěděla se věci, které snad ani vědět nechci (kdo a s kým, naštěstí ne za kolik:), a udělala rozhovor s jednou úspěšnou mladou basketbalistkou.

Večer mne odrovnala hláška z Kotle: "Pane Jágr, až budete mít syna, bude to horňák nebo dolňák?" Nepochopila jsem. Jágr ano. Až mu z toho na čele vyrazil pot. Odpověděl, že každá žena je krásná, a proto obojí.

To už jsem ale s řevem sprintovala od televize. Fuj NOVA. Co teď, když je v mém pokoji neskutečný binec a přede mnou spousta úkolů, do kterých se mi vůbec nechce? Pár rychlých pohybů a sprintovala jsem pro změnu k zrcadlu. Musela jsem se totiž vyfotit se svou novou okrasou. Hm.. ne, účes to není:)



Na tomto místě je třeba pogratulovat si k nákupu a vyslovit
řečnickou otázku, zda je vůči ostatním kolegům ze Zlínských novin
etické, aby si člověk placený Vyděračskou-Lumpen-Partei koupil
předmět převyšující hodnotu jeho dvou měsíčních platů v uvedené
společnosti. Ostatně, debaty o penězích jsou ve Zlínských novinách
bohužel na denním pořádku. Bohužel proto, že mne přesvědčují, abych s
touto redakcí neměla už nikdy nic společného:§ Prozatím jsem tak
daleko, že obdivuji redaktory, že chodí v neroztrhaných oděvech
kupodivu i podle poslední módy...

Jaký byl tento týden? Brutálně Fotošopový
- ze všech těch masek, vrstev, výběrů a ořezů mne bolela nejen hlava i
zápěstí. Překlad je už po třech týdnech naštěstí hotov (haleluja,
haleluja, a příště naučte Američany inteligentní stavbě textu) a než
zaúřaduje skleróza, jsem expertem na druhy a techniky výběrů v Photoshopu. Týden taky trochu pražskej – rauty na Akademii věd v rámci vyhlášení výsledků středoškolské soutěže EUSTORY
jsou příjemná a podařená záležitost, kde externista VLP mandlovou
paštičkou a lososími nakládanými jednohubkami jistě utěší svůj kručící
žaludek. Nedaleké knihkupectví Academia ovšem též láká – zastyděla jsem
se nad svou stavovsko-historickou ignorancí a nechala tam skoro šest
stovek. Uáááá! No a týden též vztahově-ztrátový
- to když jsem s jedním ze svých vzdálených přátel natolik neshodla na
definici přátelství, že už tento pojem v našich dalších vztazích nemá
místo. Smutné.

Před chvílí jsem v záchvatu večerní čokofilie dobyla dlouho netknutou luxusní
bonboniéru, jež mi byla věnována za únorový titul. Dlouho jsem čekala,
komu ji věnuji, až mi konečně blesklo hlavou – seš bakalář, tak žer.
Mňam:))