23.01.2006
Voňavé město – realita, nebo sci-fi? - iluminace Tento článek Jana Hlaváčka mne zaujal v říjnovém čísle časopisu Regenerace – dovolila jsem si jej zkrátit a převzít...Při cestování po indickém venkově jsem si v Radžastánu všiml, že čím byla vesnička vzdálenější civilizaci, tím byla voňavější. Vonělo v nich nejen přepuštěné máslo ghí, koření a oltářní vonné tyčinky, ale i lidé. Když nějaký „dobroděj“ koupil televizor, bylo to pro vesničany jako vysílání z Marsu viděli nový svět, úplně jinou životní filozofii, neznámé technologie a zcela je to pohltilo. Jejich přirozený denní rytmus se rozpadal a osvědčené tradice mizely. Dlouho do noci sledovali televizi a ráno se jim už nechtělo meditovat. Stačil jediný televizor, celá vesnice se kolem něho sesedla a to byl začátek jejího rozpadu. Přirozená zvědavost zvítězila a vše ostatní šlo stranou.
Víme podle svých potomků, že trvá několik let, než se zvědavá mysl nasytí sledování televize a děti si začnou vytvářet vlastní program. Podobně to probíhá i v indické vesnici, jen s tím rozdílem, že hodně domorodců podlehne vizi jednoduchého života ve městě, odejde a skončí v příměstském slumu.
Vláda vonících
Podle tradičního systému ájurvédy je dobré vstávat dvě hodiny před východem Slunce. Má to své racionální jádro, neboť při východu má prána (vitální energie) přirozenou tendenci proudit středním kanálem v páteři a způsobuje, že se nám otevírají vyšší energetická centra, což je dobré pro duchovní rozvoj. Pokud se na tento okamžik připravíme ranním cvičení ásanů, pránajámy a dalšími technikami jógy, tak meditace nebo joganidra v době východu Slunce bude úspěšná. Pokročilí „meditátoři“ to umí kdykoliv, ale pokud začínáme, je dobré využívat příhodné okamžiky.
Co to má společného s voňavým městem? Hodně, protože pokud se lidé úspěšně vyvíjejí duchovně, tak při dosažení a otevření roviny, která pojednává o kosmickém vědomí, je popsáno 72 stavů vědomí. Na 33. políčku se nachází Úroveň vůní (Gandhalóka).
V Gandhalóce zakouší hráč božské vůně. Vývoj jeho energie má za následek takovou změnu chemismu těla, že přestává vydávat pachy, ale místo toho vypocuje vůni podobnou santalovému dřevu či lotosovým květům. Až oddaný (sadhak) přestane být cítit, až jeho stolice, pot a dech nebudou nepříjemně páchnout, pozná, že jeho energie trvale překročila úroveň 3. čakry a dostala se do světa vůně. Teď už jsou jen božské vůně. Jednou provždy hráč vyloučil pachy ze svého těla.“ Tolik citát z Líly.
Dominanta našeho bytí se posunula výš a dostala se do roviny, v níž prostupují energie všemi bytostmi a začínáme pociťovat jednotu se všemi. Pokud někomu ublížíme fyzicky, či mentálně a dosáhli jsme již této roviny, tak to vnímáme, jako bychom ubližovali sami sobě. Není již rozdíl mezi vlastním a tělem jiné bytosti. Přestává to být intelektuální spekulace, ale je to prožívaný stav. Zkuste si vzpomenout, zda jste potkali někoho, kdo „voněl“. A to jsme teprve ve 4. čakře – ještě nás čekají další tři k otevření a prožívání.
Představme si vládní instituce, jejichž vrcholné posty smí zastávat jen lidé, kteří voní, neboť to svědčí o tom, že jsou skutečně na vyšší úrovni, a mohou si tudíž dělat nárok na to, že budou dobře vládnout. No a to je ta slíbená země, sci-fi...
:: poslala filipika
23.01.2006, 15:39:00
No tedy!
Přidat komentář: