13.05.2006
Pěkně utíká, ...ten žlutý květen. A přitom by minimálně NAŠE NEJLEPŠÍ VLÁDA VŠECH VLÁD měla vydat nařízení, aby se tenhle nádherný měsíc vlekl nejméně stejně pozvolna jako únor nebo březen.Nedá se totiž pak ani pořádně lenošit. Každé ráno v šest spatřím z brněnské postele (a funguje to i tady ve Zlíně) blankyt oblohy a překrásně zelené listy stromů naproti na krchově. Vstanu tak o čtvrt až v půl sedmé a mám chuť řvát radostí, drmolit egyptsky nebo si zpívat hity Karla Gotta – a to mne bohužel neopouští ani prvních pět minut poté, co vyrazím z domu:).
Prodloužený víkend byl pohodový a plný opalování u hřbitova, učení na hřbitově a taky korektur. Kamarádčina diplomka o nákupčích firmy Baťa působících v Africe mne zase nadchla pro tohle téma. Že bych se k němu přes léto zase vrátila? Včera jsem pro změnu psala anotaci a kontrolovala bakalářku pojednávající o čtyřnohém experimentálním robotu JAROMÍR. Nebylo to bohužel o Jágrovi, takže nuda.
Pronikla jsem do tajů pečení, samozřejmě za asistence internetu. Kuře posypané snad vším, co jsem v kořenkách našla, aj vepřové plátky se jíst daly – takže pozor, začínám být použitelná:)) Jen porcování mírně zavánějícího vepřového jsem brala jako atak na mé skorovegetariánství a musela ho vyvážit následným pozřením cca 0,8 kila zeleniny. Vyvážil to ale pocit, že konečně v našem domě smrdí maso odjinud, než každý druhý den od domácích.
Když jsme u toho jídla, ty nudle s mákem, na které jsem se tu těšila minulý týden, byly v menze PrF příšerné. Jsem asi příliš naivní, že?
Ve středu mne naštval článek o předsedovi komoušů, který v rámci tradičního mlžení zpochybňuje autenticitu seriálu Zdivočelá země. K tomu se slušně nedá dodat nic.
Ve čtvrtek jsem si napsala zápočet z právnické angličtiny. Na tu spoustu vložené energie a času dopadl silně průměrně a začínám se děsit dalších zkoušek. Jsem už příliš stará na to, abych se dokázala něco efektivně naučit? Třeba teď čas od času důkladně čučím do římského práva a nesleduji, že bych si něco pamatovala. Však ono se v pátek ukáže. Pokud to vyjde, napíšu si z tohoto bohulibého předmětu ve stejný den zápočet i zkoušku.
I tento týden vyšly další mé výplody (jeden na severu.cz a jeden opět basketbalový, ale zato celostránkový, ha!), to aby lidstvo četlo aspoň někdy něco brilantního a hluboce poučného...
Zato Účastníci zájezdu, na které chtěl jít Martin, mne dost zklamali. Dobrá, netočila jsem je já:), ale – nepochopila jsem, že zákonitě budou stejně povrchní jako Vieweghovy knihy. Což o to, v několika scénách jsem se dost nasmála, ale celkově mi film přijde jako kumulativní ukázka české trapnosti. No, možná je dobré to vidět, i když nijak příjemná podívaná to není. Film ve mně bohužel nezanechal nic.
Zklamal a vyděsil mne i Majáles 2006. Nedohledný anonymní dav, tma, křupot odpadků pod nohama a hluk, že jste neměli šanci pozdravit známé, natož s nimi prohodit pár vět. A že se tam sešlo fakt celé Brno. Chtěla jsem slyšet proslulé Sunshiny (hráli bohužel jen rámus), kromě nich jsem viděla jen alkohol, výpitky se skelným pohledem a řvoucí lid akademický, pohybující se v hadech, aby měl vůbec ještě šanci se někde srotit. Tož nevím. Přes perfektní show J.A.R. byla koupě lístků těžkým omylem. Holt, my vesani, kteří se dosud účastnili maximálně Fryštáckého malého světa, jsme nevděční a svým usedlým vkusem patříme tak do Zemanovy kavárny.
V pátek už mne čekala jen veselý přípravný meeting na BVV před jedmním bezvýznamným veletrhem:) a tradiční jízda domů autobusem firmy Housa, jistě zcela dle předpisů nacpaným lidmi od výfuku až po přední dveře. A kvete řepkaaa!!!
Děti, příští týden opět vyjde Halas. Netuším, jak to v redakci BEZE MNE dokázali tak rychle připravit a nalámat, ale je to možná nejlepší číslo za poslední dobu.
No tedy!
Přidat komentář:

