1.07.2006
Fotbalový výrok týdne - enjoy! Spolukomentátor ČT Táborský v utkání Itálie – Ukrajina odborně hodnotí opakování poslední akce: "Rozhodčí udělil žlutou kartu za faul." Hmmmm...Tento týden byl skvělý, skutečně prázdninový. V pondělí jsem se během tří poledních hodin nádherně připekla na nejhezčím brněnském koupališti. Pravda, musíte přijít hned v deset dopoledne, abyste bazén měli téměř jen pro sebe. Když jsem v jednu odcházela, bylo tam už pořádně zalidněno. Jediná otázka toho intenzivního zážitku jest – bude rakovina? Opečená záda mne bolí ještě teď.
Letní jízda na půl plynu pokračovala. V úterní podvečer jsem se vydala do Bystrce a odtamtud přes hory a doly do Veverské Bítýšky. Na chatě kamarádky Terky se sešla kompletní squadra lidí z našeho ročníku, kteří na FSS nastoupili do studijní kombinace HI – ZUR. Vypadá to bombasticky, ale bylo nás tam jen šest. Katedry historie a mediálních studií jsou asi dostatečně kontroverzní záležitosti, protože nám studijní témata vydržela dobré tři hodiny. Když jsme se od vzpomínek na vyučující a spolužáky dostali až k budoucím plánům na diplomové práce, opekli všechny špekáčky a absolvovali hodinu šermu rožni, přešli jsme na opěvování planoucích hvězd, poletujících světlušek a přicházející vlahé noci. Do spacáku na trávníku u ohně jsem se odebrala o půl třetí. Ráno mne v šest, v sedm a o půl osmé:) mne probudilo sluníčko a blankyt. Vstala jsem do rosy a provedla něco, co se mi asi už mockrát nestane – udělala jsem pár kroků a nasnídala se sladkých zralých třešní. Nádherné... Kraj kolem Bítýšky stojí za další výlety.
Týž den jsem si protrpěla tradiční čekání na konzultaci konceptu diplomové práce u všemi obávaného vyučujícího. Na katedře si prostě nevyberete – u někoho na chodbách na konzultace nečekáte vůbec a vyučující je vám vždy k dispozici, zato vám ale pořádně neporadí, nebo vaši práci týden před odevzdáním nepochopitelně potopí. Nebo školitele marně naháníte po všech čertech a nedá se na něj spolehnout. Zvolila jsem si třetí možnost – člověka, který vždy striktně vyžaduje maximum, ale i maximálně pomůže, poradí a vychytá problémy. Diplomka u něj je peklem směřujícím k dokonalosti a k hladké obhajobě, tributem za ten luxus jsou ovšem strávené hodiny před jeho dveřmi. Ale jak to tak sleduju, není to zlé. Na chodbě bývá dost času na setkávání s dosud neznámými lidmi, humor a sběr nejrůznějších neověřených zkazek.
Ve čtvrtek jsem se na brigádě u svých známých na Vysočině naučila líčit vápnem – byl to šťastný den bez internetu a slunce, jen s trochou komplikací na D1. Sedadlo č. 3 ve žlutém busu SA vám nedoporučuji – místo na nohy mizerné a z přihrádky před vámi na drncající dálnici všechno spolehlivě vypadává. Také posloucháte konverzaci stevardky s řidičem a telefonní hovory ("Haló, tady Kristýna, nevíte náhodou, jak to vypadá na dálnici před Brnem a kde máme eventuálně z dálnice sjet?" – "Devět křížů.. hmmm.. tady bychom to mohli zapíchnout klidně na celou noc, mně by to tedy vůbec nevadilo") a hlavně – máte výhled na řidiče. A to je pohroma. Protože ta žlutá kráva s 64 lidmi na palubě se řídí 1) zápěstními klouby 2) jednou rukou 3) jednou rukou s mobilem 4) na rovným úsecích se neřídí vůbec. O bezpečnostním pásu, na efekt přetaženém přes hruď, ale nezapnutém, nemluvě. No jo, su asi moc akurátní.
:: poslala filipika
1.07.2006, 8:56:00
No tedy!
Přidat komentář: