"On byl doktor práv, mistr republiky v běhu na 1500 metrů a zároveň jediný trenér jistého šampiona, který později prohlásí: „Kdybys nebyl při mých začátcích, nebylo by ze mě nic. Nebylo by Zátopka.“
Ona byla nadaná studentka septimy, dcera z bohaté rodiny, která roku 1942 skáče do výšky na zlínském hřišti, kde Jan trénuje. „Byla velice svěží – hned poskočila, hned utíkala, a krom toho byla krásná. Měla dlouhé, husté, světlé vlasy...“
Nabídl se, že ji doprovodí domů. Kvetl tehdy janovec a oni si povídali. „Ale jenom tak všeobecně, nic milostného. Hubička na první schůzce neexistovala.“
Jan byl o deset let starší – to bylo dost. A Věra navíc o chlapce zájem neměla: „Chtěla jsem jen tancovat a studovat medicínu. Navíc tatínek byl ředitelem měšťanské školy a velice dbal na mravnost...“
Když se o čtyři roky později konečně brali (neboli když Věra uvěřila, že je Janíček čestný džentlmen), oba byli u oltáře čistí. U ní se panenství jaksi předpokládalo, ale on? „Taky jsem nepoznal jinou ženu. Chtěl jsem dělat vrcholově sport, takže žádné milování -měl jsem půst.“ Mimochodem, ty čtyři roky nevinného dobývání prý byly nejkrásnější. Jen to tak jiskřilo a oni poznali, že k sobě patří.
Nepochyboval jsem
Svatba pak mnohé napověděla. Za bouře se na cestu svalil strom, takže všichni svatebčané museli vystoupit z autobusu a odklízet. Věřina babička řekla: „Ti dva budou mít v manželství moc překážek.“ A opravdu – nyní se příběh přibližuje Fajtlovým: Katolík Jan je předsedou lidovecké mládeže a komunisti mají heslo: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Tehdy za ním přišli, že jestli vstoupí do komunistické strany, hned se stane ředitelem zlínské fabriky. A on? „Nemůžu přece vyměnit ředitelské místo za pánaboha!“
Hned v září 1948 se účtovalo. Šest let. Věznice v Uherském Hradišti, potom jáchymovské uranové doly. Zdejší komunisté si jako oběť vybrali Zátopkova trenéra, vedoucího lidovců, křesťana.
„Proč bych těch šest let o své ženě pochyboval?“ diví se Jan otázce: „Věděl jsem, že je morálně pevná. Když jsem se vrátil z kriminálu, občas někdo řekl, že se stýkala s tím a tím, ale já povídal: Žádné špízlování, chlapci. Já jí věřím a vyšetřovat nic nebudu; nevěra by stejně vyšla najevo.“
Vystudovaný právník Jan poté jezdil tři roky fárat na Ostravsko, aby si mohli postavit dům, u kterého zpívá slavík a na jehož zahradě se pod jabloní ti dva objímají.
Už nikdy nemohli mít děti, ale Věra jich vychovala stovky ve folklorních souborech a Jan chodí dodnes povzbuzovat malé atlety.
Jan a Věra jsou duševně mladí. „Janíček hodně čte, chodíme na sporty, a když pořádám folklorní festivaly, taky tam býváme spolu. A myslím, že tak nějak i umřeme. Že nás pánbůh nenechá trápit jednoho bez druhého. Snad odejdeme ve stejnou dobu.“
:: poslala filipika
1.07.2006, 9:37:00
No tedy!
Přidat komentář: