Giraffe Daily

Cíl naší cesty byl stále daleko a především vysoko (2713 m)...

...ale propracovali jsme se k němu (s mezipřespáním v horské chatě). Začala hra na kamzíky...

...na hladkých kamenech a ostrých převisech to nebyla legrace, ale po dvou hodinách dřiny jsme se dostali na druhý (třetí, čtvrtý, pátý?) nejvyšší vrchol Německa.

Následující hřebenové partie jsme už nechali odvážlivcům vybaveným úvazky a karabinami, dali si symbolický přípitek vychlazeným sektem a po hodině zhučeli do základního tábora. Právě včas. Bruslit ve slejváku po kluzkých kamenných plotnách o náklonu 45 stupňů by se mi skutečně nechtělo.

Kromě toho, že stále nemůžu chodit a jinak namáhat své stehenní svalstvo, měl víkend spoustu pozitivních přínosů. Přežila jsem, zašprechtila si, obdivovala se krásnému jezeru Königsee a jeho neuvěřitelné alpské azurové barvě. Pochopila jsem, jak se dělá na parníku show pro turisty, poznala cvrkot na stylové horské chatě, kde ve výšce 1918 m usínáte s nadhledem nad okolními alpskými vrcholky a kde pivo stojí jen tři eura. A hlavně – Alpy jsou Alpy. Hory jako kráva. Po anglickém Helvellynu (930 m) trochu skok:) a výškový rekord. Dimenze přestaveny, dosavadní měřítka zborcena. HURÁÁÁÁÁÁ!