15.08.2006
"Toto rozhodnutí jsem zvážil, - enjoy!je naprosto nezměnitelné... a je to tak." Co teď, proboha?!? Bez NĚJ?!?
Tak Pavel nám zítra skončí. A jak na sviňu zrovna v takové dědině, jako je Uherské Hradiště, která Baťovi nestála ani za vybudování pořádné pobočky a která má vysokou školu teprve od letošního jara... Smutné. Raději se ani nebudu snažit sledovat přenos, mohlo by mne to sebrat, vzít a někam odnést. Tribuny, plačte. Po takovém tom nesmělém Francouzovi zítra končí další titán. Takže asi budu muset svůj aktuální wallpaper na notebooku rozšířit o další reprezentační mrtvolu. GRAZIE, PAOLO!
Události a zážitky se na mne valí, jen to hvízdá. A jelikož většinou po ruce nemám zapnutý počítač, do nejž bych vše zaznamenala, přicházíte o hodně. Třeba o radost z toho, že se můj foťák konečně vrátil ze servisu. O stresy z přípravy mé první tiskové konference nebo o euforii z vyšetření u slovutného ortopeda a z jízdy letním večerním rychlíkem na trati Přerov-Brno, jež je, řečeno Palackého jazykem, oslavou země moravské. Kdo nezažil, nepochopí.
Víkend! Na ten nejvíc vzpomínají má zápěstí odvařená z oškrabávání a obouchávání omítky na stavbě u přátel na Vysočině (netušila jsem, že to dokážu dělat s takovým zápalem a kadencí). Samý cement. V očích, uších, mezi zuby. Vlasy po něm krásně drží tvar – staří keltští bojovníci, kteří si vlasy tužili do dlouhých špic, by to ocenili. A co dál? Ani byste nevěřili, jak po takovém celém dni stráveném u tří metrů čtverečních zdi dokážou i laika nadchnout Hvězdné války...
Jihlava – město s pětadvacet kilometrů dlouhými podzemními chodbami, meganáměstím a hnusným Priorem uprostřed. Chodby fajn, jen středověcí horníci při bušení do žuly a ruly neměli příliš pochopení pro nás přerostlé. Když jsme pak s Lukášem vylezli na povrch toho rynku velkého jako pět fotbalových hřišť, marně jsme hledali kavárnu nebo prodejnu takových těch ulepených sladkostí. Nic... Dojem spravily alespoň postranní uličky a v nich krásná cukrárna v přízemí středověkého domu, kde lze při srkání kávy a olizování pravé šlehačky zhlédnout strop, jaký jste ještě neviděli. Nádherné a kdo ví jak staré dubové trámy, tlusté jak chlap.
Horoskop z Rovnosti hlásí velkou potřebu spánku a šokující týden. Obojí se plní.
Zajímavá situace – každý týden mi vycházejí tak dva články o zlínském basketbalu. Do toho tiskové zprávy, citace, formulace. Stal se ze mne chrlič písmenek. Doufám, že proud brzy obohatím i o obrázky.
Karle, plesej. Ve Zlíně o víkendu pobyla pravnučka Jana Antonína.
Tým archeologa Kohoutka z Muzea jihovýchodní Moravy našel kousek od Vizovic pod horou Klášťov dosud největší depot ze slovanského osídlení z poloviny 9. století. Bomba!
Ale to nejlepší nás teprve čeká: Zítra nám dá Jirka pá pá. Doufám, že definitivně.
Je půl jedenácté a v troubě voní buchta. Už jen půl měsíce v bytě za zdí. Na lavičce před hřbitovem se dobře sedí při zápasu slunce. Smutné bude to loučení...
No tedy!
Přidat komentář: