7.09.2006
Večer zlomených slovenských srdcí - enjoy! Tak chemii už raději vynechám. Návštěva Brna proběhla klasicky – za tmy vyjela, za tmy se vrátila, a ještě ji to i bavilo. Když po mně řidič zpátečního busu chtěl za trasu Brno-Zlín a zavazadlo 97 korun, vykvikla jsem zděšením a poté odolala pokušení zeptat se, jestli je v ceně i kafe. Evidentně nebylo, jako bonus jsme ale v 20:58 dostali palubním mikrofonem hlášení, že po prvním poločase vedeme 2:0. Dušan promine, ale byl čas zahýkat si na celý autobus.Ještě předtím jsem ale urazila stavovskou čest řidiče konkurenční linky, vyjíždějící z Brna ve stejnou večerní hodinu. Když zjistil, že se kolem jeho modrobílého busu motám jen proto, abych zjistila, jestli je vybaven světýlky pro pasažéry, nevěděla jsem, jak zareaguje. Ve hře bylo škrcení i hysterický smích, nakonec to ale skončilo očima v sloup, smírem a slibem, že s nimi pojedu příště. Až se nebudu muset učit. Ale stejně – přes Uherské Hradiště to mám raději.
Jak vidno, přespat na novém privátě jsem se zatím neodvážila. Zatím v mém pokojíčku o rozměrech 190x250 cm vládnou krabice, tašky a chaos. Inu, trochu šok, sestěhovat všechny zbytečnosti z pěti místností do jedné. Bude to líbezné soužití – na 10 dívek se v našem patře nachází jeden vařič, jedna mikrovlnka, zatím nefunkční lednička s jednou (?!) policí a 8 poliček na jídlo. Žádný jídelní stůl ani židle a úložného prostoru, že by inženýři z IKEA plakali. Pevně doufám, že pana majitele donutíme k efektivnímu rozšíření mobiliáře...
No tedy!
Přidat komentář: