29.10.2006
Sedmého dne Bůh odpočíval
...a sedmého dne by lidé měli odpočívat také. Zvláště mají-li jmeniny a všichni jim blahopřejí. Ale co vás nemá – gratulační sms a telefonáty byly dnes vyřizovány po kolena ve výkopu (ještě že jen ve výkopu:) mezi krumpáčem, míchačkou a lopatami, zkrátka – na brigádě. Nejsem já příliš aktivní? Cé je správně!
Aspoň budou svaly. Co jsem to ale měla na srdci – aááá – děkuji vám všem za přání a vy, kdož jste si nevzpomněli, jiště to do příštího roku napravíte. Potěšilo mne, že tolik lidí registruje v kalendáři tak nemajoritní jméno, jako je to mé. A někteří i o půl šesté ráno. Překvapující...
Jak jsem již naznačila, byla 24+1hodinovka v srdci Vysočiny vyplněná srdečnou prací, již ale zpříjemňoval pohled na lidi, kočky a koně. Večer se pak všech pět humanoidních kusů dojímalo se projevem prezidenta republiky a příběhy laureátů státních cen, sestavovalo nesestavitelnou skříň zakoupenou v dánském nábytkářském kolosu a poté prožívalo Příběhy obyčejného šílenství. Co na to říkali koně, agentura AP neuvádí.
Agentury ovšem uvádějí něco jiného – počet kapesníčků, posmrkaných jistým individuem za 1 hodinu v jednom prochlazeném pokoji uprostřed Husovic. Má se u nás už nejméně deset dní topit – a radiátor pořád jen chladí. Co na to majitel? Sliby, sliby.... Sakra práce. Odolávám pravidelným návalům vzteku, halím se do dostupných vrstev oděvů a užívám si své první nachlazení. Kurvadrát!!!
Ale jinak, děti, je život kráááásnýýýý!!!!
No tedy!
Přidat komentář: