Třeba včera – přijel k nám nefalšovaný, do rodiny přiženěný (a kupodivu i hezký a milý!!) Angličan z Menčestru, a tak bylo kromě focení konečně možné si s někým povykládat o fotbale:) Hurá!
Do práce jsem se tedy ještě nedala – vychutnávání Vánoc je u mne letos velmi důkladné. Inu, nejdřív nešlo vstát z postele, pak šlo, ale nastoupila únava a horečky, a následně přišly sváteční dny, kdy je přímo nařízeno uklidit se na pohovku a prohlížet si dárky. Anebo si za vůně mandarinek nachystat nový diář a popsat jej všemi životně důležitými daty a údaji.
Leč je-li třeba, jsem aktivní. Dokážu po jedné noze prohopkat celým bytem, nebo si při balancování na ní umýt hlavu. I schody nahoru a dolů zvládám. Co mi však nikdy nepůjde, je nošení sklenic nebo hrnečku s čajem – na to ještě pořád potřebuji ochotné rodinné příslušníky. Nejlepší by bylo dovalit mi do pokojíčku sud s minerálkou, na něj postavit modem a nějaké to ovoce. Byl by ode mne klid nejméně na týden:D
Tak takhle nějak to teď vypadá v mé noze. Jsou nerez. A krásné. Žádné falešné šrouby!
PS: Pokud jste vždy toužili vidět, jak probíhá taková operace kolenního vazu, odkaz "plastika LCA" je tu právě pro vás. Dvouapůlminutový sestřih operace na mne zapůsobil silněji než všichni terminátoři a vetřelci dohromady. Uáááh.. Ještě že jsem to prospala.
No tedy!
Přidat komentář: