2.02.2007
Zachráněna! - basketbalismy Konečně si můžu oddechnout. Hrozila mi nemocnice, další narkóza a svistot skalpelů...Zánět a otoky, to byla náplň mých uplynulých 15 dnů. Horká boule v blízkosti největší z jizev se průběžně zvětšovala a rozšiřovala, až se mi z pravé nohy stal nateklý, široký a špatně ohebný podstavec pod tělo, ve kterém to hlodalo až do morku provrtaných kostí. Antibiotika, neantibiotika, klid, neklid.
"Jestli se infekce ze zánětu usadí v tom kanálu, co máš teď v kosti, je to v prdeli," sdělil mi v pondělí pan doktor upřímně, když z ohromně nateklé nohy odebral vzorky nazelenalé tekutiny na rozbor. "Já si tě tu asi nechám, " začal dokonce vyhrožovat ubytováním v nemocnici. V té souvislosti padla také další škaredá slova jako "revize", "rozříznout" a "vyčistit". No tak to by bylo nemilé.
Naštěstí mi dal nová antibiotika a ještě jednu šanci. Pokus s dvoudenním absolutním klidem, ledováním, návratem do postele a do ortézy naštěstí vyšel. Taky jsme na koleno na noc patlali měkký tvaroh, který narozdíl od během ledna zbytečně vyplýtvaného půllitru slivovice zabíral. Noha konečně začala vypadat jako její levá kolegyně.
"To je ale hezké koleno, skoro bez otoku," zaradoval se můj ortoped ve středu a o nemocnici už se nezmínil. Přesto do končetiny zase kontrolně vrazil jehlu, snad aby zjistil, jaké barvy v ní kolují teď. Výsledkem byl jen odstín krve, což je oK.)
Pořád musím být v klidu a v ortéze. Noha je teď skoro jako nová, jen ta dlouhá nečinnost se podepsala na svalech.. Ne že by zmizely, ale nějak hůře se zatínají. Jako byste chtěli zapnout stroj, ale nenacházeli správné páky. A když už je občas najdete, výsledek je téměř neznatelný. Ohýbat nohu ještě nesmím. To bude další legrace – už teď cítím, jak je kloub zase pořádně ztuhlý.
Braní léků a pobyt v posteli, to je výborná příležitost pro nás flákače, jak své úkoly kvůli smrtelnému nebezpečí zase o něco odložit. Napodobovala jsem tedy naše spící kočky a v mezidobí v poklidu četla denní tisk a odpočinkovou Bílou masajku.
Zánět mám ještě pořád v krvi, ale už se začínám cítit až moc dobře. Ze skříně beru činky, uklízím pokoj, bloumám po bytě. Pomalu, pomaluuu... to půjde.
PS: Jyříkuuuu, všechno nejlepšíííííí!
No tedy!
Přidat komentář: