3.07.2007
"Tak to už si teď budeš jenom užívat, co?" Takovou otázku dostávám dnes a denně, většinou poté, co se zmíním o úspěšně zakončeném studiu. Zřejmě je v obecném povědomí povinností absolventa si poslední léto bez pracovního úvazku pořádně vychutnat. Nu, je-li tomu tak, nebudu se bránit!I když nějaké dlouho odkládané pracovní povinnosti by se také našly. Některé z nich už mi začínají nabourávat letní idylu – vymyslet logo, layout knihy, napsat článek o člověku, co je kdesi daleko, přeložit tunu komiksů... Samozřejmě že se mi nechce, že bych snad vyhlásila i "vlezte mi všichni na hrb", alias dovolenou. Ale může to absolvent udělat, když si vlastně užívá pořád!?
Nu nic, z takových úvah toho moc nebude, zvláště když jsem dnes potkala znechucenou jednu bývalou spolužačku, která právě absolvovala první kolo na Úřadu práce.
Pojďme raději k dojmům z poslední doby. Jsou sladké. Prázdniny na mne dýchly už před víkendem – stráň nad domem je vytrvale plná malin velkých jako palec, zahrada se prohýbá pod náporem zralého rybízu, angreštu i višní. Občas je v ní krásně dusno a pak šlehají blesky...
Po Brně zase čile běhají studenti stěhující na zádech své majetky. Zařadila jsem se v pátek s nacpanou krosnou a jízdním kolem mezi ně a modlila se, ať v pořádku dorazím. Nu, chtělo to kousek štěstí – kdyby pak hodný pan průvodčí v expresu Praha-Zlín nepřimhouřil obě oči, stojím s tou vysloužilou závodničkou v Přerově na peróně snad ještě dnes. A proč že to oko přimhouřil a do vlaku mne přes zákaz vzal? "No když jsou ty prázdniny.."
Juchuuuu!
Děti, to není vše. O velké zážitky se stařá i kulturní scéna. Už v průběhu dokončování diplomky a studia na státnice jsem se odměňovala četbou velké vzácnosti – aspoň tak mi vždy připadal Waltariho Egypťan Sinuhet. Chystala jsem se na něj už dlouho s vědomím, že si porochním v rákosinách výsostně kvalitního historického románu. Výsledek? Nadšení ze skvělé atmosféry a úžasného překladu, samozřejmě!
Nejen knihy oblažovaly žirafinu duši. Pravda, u některých divadelních představení se dalo mluvit spíše o šoku než o blahodárném působení. Výborná kachna Neila Simona splnila na počátku června, co se po ní chtělo – pobavila a prohrábla bránice publika. Pak ale přijeli umělci z Prahy (divadelní spolek Jana Hrušínského) a už to začalo. Hned na začátku Havlíčkových Petrolejových lamp nám ukázali, kam se hýbe vývoj moderního divadla, a zahrnuli venkovské obecenstvo trendovní divadelní téměřpornografií. Odhalená ňadra na scéně a po dlouhé minuty pohyby a polohy více než nemravné, ufff! Nějak jsme to přežili a na konci si mohli ruce utleskat, protože to přes občasnou přílišnou popisnost byla skvělá hra se výbornými výkony Báry Hrzánové, Radka Holuba a dalších. Jen jak poznamenal přítomný bývalý profesor zlínského gymnázia: "Pěkné, ale smutné..."
Tak už i ve Zlíně.
No tedy!
Přidat komentář: