14.09.2007
Písní a tancem 2007 - enjoy!
Nikdy byste neřekli, co takový jeden dvouhodinový program folklorního festivalu zabere práce. Třeba o tom nedělním z festivalu Písní a tancem, věnovaném odkazu J. A. Komenského, se mluvilo, vymýšlelo a jednalo celé dva roky. I s poslanci a senátory, kteří byli žádáni o záštitu, se zahraničními partnery.. Fíha! Spousta cestování za folklorními soubory do míst, kde Komenský působil, desítky domluv a zkoušek, hodiny a hodiny psaní scénáře... Autorka projektu dětského festivalu Písní a tancem Věra Haluzová tohle absolvovala už po nevímkolikáté. Zvláštností a nostalgickou notou pořadu na luhačovickém Lázeňském náměstí bylo, že jsme ho v jejím provedení možná viděli naposled. Proč? Zkuste něco takového jen tak organizovat ve čtyřiaosmdesáti...
Více než Komenského byl proto pořad Labyrintem světa do ráje srdce děkovací, ačkoli i slavný rodák od Uherského Brodu dostal svůj velký díl. Věra Haluzová se rozhodla divákům připomenout jeho nadčasové myšlenky a ideje. Ani ji samotnou ovšem nelze neobdivovat. Tato zářivá osobnost československého a českého folkloru a předtím i protikomunistického odboje stála na pódiu při závěrečném loučení a dekorování všech účastnících se souborů, nabízela divákům milé vzpomínky a s přehledem glosovala dění ve třech jazycích. Spousta lidí včetně mne si v tu chvíli říkala – takový bych ve stáří chtěl být taky. Podle rodného listu přes osmdesát křížků, duševně ale někde kolem svěží čtyřicítky a pořád a stále plný nových plánů, tužeb a podnětů, bez zahořklosti a nevíry v dobro.
O víkendu se ale děkovalo i Janu Haluzovi, meziválečnému běžeckému šampionu, prvnímu trenéru Emila Zátopka a velmi statečnému politickému vězni. V sobotu byla pokřtěna kniha o jeho životě Trénoval jsem Emila.
Je potřeba jen doufat, že tu Věra i spolu se svým Janíčkem, ten úctyhodný pár z Pozlovic, zůstane co nejdéle. Odloží snad většinu svých pracovních povinností (už by možná bylo i načase nepracovat v po osmdesátce pravidelně do tří do noci) a bude se jen tak těšit ze života. S námi se všemi, kteří si bez ní a jejího muže nedokážeme představit cestu do Luhačovic. Pro řadu lidí včetně mne jsou nejen hodnými staříčky, přístavem klidu uprostřed všeobecného spěchu, ale i více než rovnocennými partnery pro přínosné rozhovory, dobrými rádci i srdečnými důvěrníky.
A kdo ještě z naší rodiny je jim nablízku? No přece Murišek a Knoflíček. Pamatujete ty dvě malé ocasiska, co se od května batolily po naší zahradě? Teď řádí u Haluzů. O důvod víc přijet na návštěvu.
No tedy!
Přidat komentář: