2.10.2007
D1 - nejlepší z letadla - türkiye Tak rychle jako včera jsem si ještě nikdy D1 neprojela. Budete se divit, ale nemělo to chybu. Zkrátka fascinující!Ale to se vám asi může přihodit jedině v zařízení, který nemá jeden, ale dva motory, nedotýká se pověstných dálničních nerovností a pohybuje se rychlostí 780 km/h. Zkrátka – v letadle. Kousek za Prahou zatím nevíte, na co se díváte. Ale najednou vám dojde, že máte jako na dlani Jihlavu, protože se o ni vzdáleně otírá spolehlivý orientační bod – dálnice D1. Když se dost vynadíváte na vesničky a městečka kolem, svítící čtyřproudovka už pokračuje kolem dalších korálků uprostřed zelených a žlutých polí – ano, poznáváte Měřín, nemůžete nevidět Mez s obrovským dálničním mostem. Pak kupa zvlněného lesa, ve kterém se jako maličká oáza skrývá Devět křížů. No, ale to už byste vlastně měli být blízko... jo! Vidíte Masarykův okruh a pak celé Brno v tak nevkusném zmenšení, že se začínáte stydět, v jak miniaturním městečku jste to kdysi studovali. Stačí jen vystřihnout a pověsit na stěnu.. Špilberk, centrum, nádraží, taky Kamenný vrch nemá chybu. Ale to už pomalu mizí Líšeň, ještě trocha kyjovské pahorkatiny, trocha Chřibů a je tu DOMOVINA.
Vidět dobře známá místa poprvé životě z výšky 7 tisíc metrů, to je velký zážitek. Občas vás to pobaví (tak já to nejdřív do Prahy jedu skoro 5 hodin a letadlem se to sfoukne za 15 minut), někdy i dojme. Třeba když v dálce jasně vidíte železniční dráhu Přerov-Břeclav, na ní Otrokovice a vpravo Zlín. Cestujete očima po kopcích okolo a jste doma. Máte chuť zamávat domů, aby věděli, že v i letadlem Praha-Istanbul se dá letět kolem. Bloudíte očima po zamilovaných kotárech, vidíte Luhačovice i s přehradou, Uherský Brod, pak pohraničí, to vše v krásném slunečném odpoledni...
Na emoce ale není moc času. Zrovna když se člověk chce pokochat pohledem na maličký Zlín, postaví ho personál Turkish Airlines před zásadní otázku ("Chicken or pasta?"). A než rozbalíte jídlo, jste už někde nad středním Slovenskem. Tam zeměpisná exkurze končí, protože se letadlo dostává na optimální letovou hladinu, ze níž už detaily moc vidět nejsou. Tak alespoň západ slunce dělá hezké barvy...
Cesta do Istanbulu trvá jen dvě a čtvrt hodiny. Co by boeingem dohodil. Přistáváte od moře do moře světel, do obrovské podvečerní megalopolis. Pomalu se stmívá. Na letišti už to znáte, stačí se jen ujistit, že věci jsou na svém místě (váš přestup od Izmiru a taky tak 50 tureckých vlajek na stožárech v dálce) a být happy. Hurá, Turecko!
No tedy!
( - Mail - WWW) Vloženo 03.10.2007, 19:20:05
nur ein katzensprung, jak rikame my germanici.. co by kockou dohodil a zbytek dosla :-)
Přidat komentář: