5.10.2007
Zase palmy - türkiye
...a při pohledu z okna taky jednu vidím. Sice už není tak repre a tísní se na ni činžáky ze všech stran, ale aspoň že tak.
Nu, a nějaké ty listnáče se najdou taky. Tož asi nějak takto si žijou (velkoměstští) Turci, tahle část Izmiru je tak 7 minut chůze do centra, docela luxusní poloha.
Co jinak nového? Nečekala bych, že svou první návštěvu kolosu zvaného IKEA absolvuji právě v Turecku. Zážitek, stejně jako samotná večerní cesta krásným novým a pekelně klimatizovaným metrem na okraj města a po cestě sledování té neskutečné seskupeniny mrakodrapů, paneláků, domků a činžáků, roztahující se na rovině kolem izmirského zálivu i okolních pahorcích. A protože už byla tma, minarety se zase rozzářily a lidé právě večeřeli ramaddánový puding, ramaddánové datle a možná pak nakonec přidali i speciální ramaddánovou zmrzlinu za výhodnou cenu (usuzuji podle televizních reklam:)).
A co na to Izmir, to prý nejdynamičtější, nejliberálnější a nejprůmyslovější turecké město s velikánským námořním přístavem a průměrnou říjnovou teplotou 23 stupňů? Dneska ráno v 5:45 jsem stála na balkóně a naslouchala, jestli se město – nebo spíš kolos – už probouzí. A nic, což mne trochu překvapilo. Ticho, klid, noční ševel, snad jen chrápání spáčů by bylo slyšet. A pak kmit, v 6 už to začalo jezdit, šumět a fičet. Zvláštní...
No tedy!
Přidat komentář: