26.10.2007
O tureckém vlastenectví - türkiye Hned druhý den po krvavých bojích na irácké hranici, v nichž Turecko ztratilo 12 vojáků, se na ulicích Izmiru objevili prodavači státních vlajek. Udivili mne, ale velmi dobře věděli, proč to dělají.Nastala jim totiž doba rekordních tržeb, i když je to prý radost silně zkalená okolnostmi. Lidé, kteří spolu s armádou dotlačili vládu k ozbrojenému zásahu v Íráku, totiž právě vyvěšováním už tak hojně používaných vlajek vyjadřují podporu národu. A tak vlají už opravdu všude, kam se podíváte. Ve výlohách obchodů i bank, v oknech mešit, samozřejmě na státních budovách (ve formátu 5x10 metrů), na každém vyšším vrchu a z každého třetího balkónu v činžácích. Objevují se nalepené v čelních sklech autobusů MHD, lidé si taky kupují rudá trička s hvězdou a pulměsícem.
V pondělí vyšly deníky s černými smutečními hlavičkami – truchlilo se za vojáky. Ty příběhy se stále opakují – mrtvé chlapce ukazují hlavičkové fotky, u každého z nich připsán jeho příběh a zázemí. Většínou pocházejí z chudých vesnických poměrů (vojáci z lépe situovaných rodin se často díky konexím vyhnou oblastem s největším nebezpečím), nechávají za sebou zlomené maminky v zástěrách a šátcích. I když jsou po dobu 18měsíční vojenské služby zakázány sňatky, nebo lépe řečeno, žádná rodina nesvolí k sňatku, nemá-li ženich už vojnu za sebou, někdy k tomu dojde a zůstávají po nich sirotci. Drásavé obrázky z vojenských pohřbů vysílají všechny televize a potvrzují tak všeobecné národní odhodlání. Pořádají se také sbírky na rodiny pozůstalých, které ztratily své syny, podle všudypřítomných hesel mrtví, kteří zemřeli za vlast, nikdy neumírají.
V dobách napětí všichni vyjadřují podporu vojákům. Nejvíce na očích jsou politici, hvězdy – a samozřejmě sportovci. Před každým zápasem, ať jde o fotbal nebo volejbal, se drží minuta ticha. Nejsem si zcela jistá, že by se politika měla míchat do sportu, ale už dva týdny je normální, že hráči turecké reprezentace a tureckých klubů při mezinárodních zápasech salutují během hymny.
Jak to vypadalo ve středu v Izmiru na volejbalovém zápase Ligy mistrů? Minuta ticha za vojáky, kdy trumpetista hrál vojenskou večerku, skandování hesel proti PKK a všude vlajky, velké i malé. Španělští hráči Mallorky hlavně u minuty ticha zpočátku nepochopili, o co jde. Zrovna se chystali poprvé podat míč do utkání, ale publikum najednou ztichlo. Míč po zmateném váhání nakonec síť překonal, turečtí hráči ale jen decentně uhnuli a zachovali dekorum.
Před dvěma týdny dokonce před zápasem první volejbalové ligy rozvinuli hráči domácího Galatasaray Istanbul (policií přinesené) transparenty s vlasteneckými citáty Kemala Atatürka a nechali se s nimi fotografovat.
Turecké vlastenectví, někdy až nacionalismus, to je pojem sám o sobě. V tomto je mentalita a výchova Turků úplně jiná. Nemám moc příliežitostí pátrat po názorech domorodců, ale je mi jasné, že by mi většina z nich potvrdila místní jasnou konstantu – kdyby bylo potřeba, šli by okamžitě bránit svou vlast.
Önce vatan. Vlast nade vše.
No tedy!
(AdaMM - Mail - WWW) Vloženo 27.10.2007, 15:56:36
ja ti nevim - a jak to vidis ty? proc by kurdove nemeli mit vlastni stat? jakym pravem je jim v tom braneno... pkk jsou sice teroristi, ale ozbrojeny boj je podle me jen logickym dusledkem toho, ze mnoho kurdu nevidi ze soucasne situace jine vychodisko. proste - problem ma dve strany... see also: http://kurdove.ecn.cz/
Přidat komentář: