29.10.2007
29. 10. - Den republiky - türkiye
Na jednom z velkých prostranství v centru Ankary se konala pro mne nezapomenutelná akce, pro Turky asi nuda, protože se jim opakuje dvakrát do roka. Před prezidentem Gülem, armádními generály a špalíry defilovaly davy a tuny. Začalo se přehlídkou vojenských hudeb a pak folklorních souborů, které pěkně chronologicky ukazovaly historické kostýmy. Asijští (chtělo by se říci mongolští, ale to by se Turci asi urazili) lučištníci v železných košilích a špičatých přilbách, pak osmanská vojska se zahnutými šavlemi a ankarská vojenská posádka z dvacátých let minulého století. To by mne ještě přehlídka bavila, neboť není od věci sledovat tradice.
Ale pak tradice skončily a nastal hlavní bod (?) programu, který by se pracovně dal nazvat demonstrace síly. Nejprve požárníci a policie se vší možnou technikou a mechanizací. A pak už nad plochou letělo 5 vojenských helikoptér se zavěšenými výsadkáři třímajícími samopaly a úsměvy. 15 helikoptér různých typů v pěti vlnách, objevujících se v zorném poli diváků právě nad obrovským obrazem Atatürka. Mezitím na zemi tahače s raketami, jak si je pamatuju z přehlídek SSSR. Malé rakety (se znakem a vlaječkou), kaťuše, velké rakety (bez vlaječek). Děla. Náklaďáky s korbami, na korbách chytá balanc muž s odpalovačem raket země-vzduch na rameni. Pak supervelké rakety, fuj. Tanky, transportéry, kulomety, minomety.. Nu a nakonec přiletěly F-16 a úspěšné představení zakončili akrobati v letounech červenobílých národních barev vypouštějících červenobílý národní dekorativní kouř.
Prezident a nejvyšší generál uznale tleskají na čestné tribuně. Moderátor, aspoň v tom málu, co turecky rozumím, v periodických intervalech a různých spojeních vyslovuje hlasitě i tišeji slova "vlast" "republika" a Atatürkova hesla, prokládá to popisem parametrů prezentované vojenské techniky.
Ani lahodný kokosový, oříškový a čokoládový turkish delight, který jsme k přehlídce svátečně zakusovali, nezmírnil mé pocity zděšení. Ale co, prostě zase jenom neznám mapu. Alespoň mám jednu jistotu – pokud mne teroristi někde na ulici vyhodí do vzduchu, bude se za mne mít kdo ve východním Turecku pomstít, hahaha.
No tedy!
Přidat komentář: