3.11.2007
Zvláštnosti tureckých snídaní - türkiye Dali byste si lehké a jednoduché jídlo pěkně začerstva v sedm nebo v osm ráno? Jogurt a müsli? Chleba, šunka a máslo? Ale jděte, tohle tedy v Turecku nečekejte. Jiný kraj, jiné zvyky. Snídaně hned po probuzení se tu nepěstují a když už se má jíst, tak TYPICKY nejdřív v deset nebo v jedenáct dopoledne.TYPICKY píšu proto, že samozřejmě záleží na každém jednotlivci a spousta lidí si to müsli určitě dá. Ale v průměru se stravovací návyky Turků výrazně liší od těch českých.
Většina Turků prý před odchodem do práce (začíná se většinou v 9) nesnídá a raději si trochu přispí. Pokud už ale na snídani dojde, je to (o víkendu) celorodinná událost, která začíná někdy mezi desátou a jedenáctou, až se vzbudí všichni členové rodiny. Usedají pak ke stolu, který je často osazen vším, co lednička i spíž v danou chvíli nabízejí – máslo, měkký sýr, tvrdý sýr, ovčí sýr, bílý jogurt, olivy zelené i černé, nutela, džem, olivovou pomazánku, med, rajčata, okurky, chleba, chalva. A pozor – tohle všechno se SPOLU KOMBINUJE – není se proto třeba divit chlebu s džemem zajídaném olivami, nebo labužnicky konzumovaném ovčím sýru pomazaném nutellou... Ještě ke chlebu: mají tady bílý i tmavý cereální, dokonce velice chutný a k mému překvapení i trvanlivý.
To je tedy v případě, že se hospodyni nebo hospodáři nechce připravovat něco speciálního. Pokud se jí chce, třeba jako tomu bylo při mé návštěvě u rodiny v Ankaře, smaží se vaječina s pórkem, dělá se vajíčkový salát, opeká se speciální turecká ovčí klobása, dělají se placky plněné zeleninou a sýrem (gözleme – na horním obrázku zcela vpravo) nebo závitky z těsta, podobné malým cigaretkám. Přikusují se stvoly petrželky a další zeleně, vše se bohatě polévá citrónovou šťávou a samozřejmě zapíjí horkým černým čajem.
Co následuje pak, je jasné – cca ve dvanáct se odkulíte od stolu (třeba jako já dnes) a máte dost až do podobně opulentní večeře. Ale to ještě netušíte, že za chvíli vám nabídnou spoustu sladkostí a pak třeba ještě spoustu ovoce. A čaj, čaj, čaj.. toho není nikdy dost. A pozor – v žádném případě nesmí skoro ani trochu vychladnout, jinak už se podle místních ztrácí chuť a nedá pít. Takže dát si na žízeň studený čaj je tu vnímáno jako to největší barbarství. Už jsem se ale smířila s tím, že se ve spoustě věcí chovám jako český barbar – Turci zase kromě toho svého černého čaje snad ani jiný neuznávají.
Nu, dobrou chuť!
No tedy!
Přidat komentář: