12.12.2007
U nás - zleeen! Aklimatizace na Českou republiku byla docela jednoduchá. Vystoupit po čtyřech hodinách z letadla o 2000 km na severozápad zase není nic tak složitého, zvláště vracíte-li se domů do jeskyně, do známého prostředí. Horší je to to s klimatickými návyky a pocity, které zamrzly někde v říjnu.Ne že by mi tu v porovnání s Izmirem byla zima, to rozhodně ne. Jen mám pořád pocit, že jsem do ciziny odjela před týdnem, že je maximálně tak začátek listopadu a že má tedy smysl dál nosit podzimní boty i bundu a zimní obuv ještě nechat spát na půdě v krabici. Ještě pořád si zkracuji cestu domů přes les, i když to teď stojí pěkně zablácené polobotky. Chtělo by se mi jít běhat do lesa nebo na ovál, vždyť pošmourné dny (pro mne) teprve začínají... Ale to mne přejde, přece už zítra má zase pořádně sněžit a místo běhání je potřeba přikládat. Do kotle.
Po dvou měsících v Izmiru je pohled na rodný Zlín i na Brno docela k pousmání. Už chápu přítele Jyříka, který před pěti lety po přijezdu ze megalopole jmeném Thessaloniké lomil nad rodnou hroudou rukama. Předvčerejší jízda a chůze po centru Brna a po Veveří mne vyděsila svou stejností. Jako před pěti, třemi lety, před rokem, pořád to je a bude stejné. Jsem ráda, že jsem z toho místního (ale někdy sladkého) stereotypu zmizela a viděla spoustu nových míst, lidí, koček:) a zvyklostí. Předvánoční kolotání v našich městech, řemeslné trhy, pouhých pár tisícovek lidí na fotbalových zápasech, dokonce i obyčejný pohled na chudou, nevyzdobenou a nenápaditou nabídku pouličních fastfoodů, pekařství, novinových stánků a cukráren... česká nuda. Ale i ta nuda může člověku někdy chybět. Protože má naše země zase jiné kvality a hlavně je mým domovem, ráda tu zase jsem. Už jen možnost sledovat zprávy a rozumět jim nebo si kromě obrázků v novinách přečíst i články potěší.
Nějaké převratné novinky z mého domácího pobytu se na těchto stránkách čekat nedají, v záloze jsou ale stále desítky zajímavých fotek a zážitků z Turecka. Těšte se,)
No tedy!
Přidat komentář: