Ohlédnutí a drobné doplnění informací o izmirských minišelmách. Nemají se totiž zase tak zle, jak to vypadá.
Hromádky granulí na ulici, misky s mlékem, podušky na vyvýšených místech. Na kočičí rodině z fotek, žijících v jedné z nejstylovějších ulic moderního Izmiru, plné kaváren, cukráren a butiků proslulých světových značek, vidíme fungování zdejšího systému, díky němuž si turecké kočky myslím vůbec nemusejí stěžovat.
Zdálo se mi zpočátku, že se lidé o chlupatou armádu v ulicích nestarají, ale opak je pravdou. Když vám velmi často křupou pod nohama při procházce po chodnících kočičí granule a obrubníky se hemží miskami a sáčky s různými dobrotami nachystanými pro kočky, pochopíte, jaktože všechna ta zvířata nejenže nevymřela. Podle tlustých kožichů a rozložitých těl si žijí dokonce docela dobře.
České pojetí kočky jako domácího tvora se tu sice moc nenosí, ale díky tiché symbióze má stejně každý obyvatel nějakou tu kočku pouliční. Výhody vidím veliké. Zapomenete pár dní nakrmit svého čtyřbarevného Mourka.. a nic se neděje, protože starý pán nebo teta odvedle už jim dávno nasypali. A pokud nenasypali a pijí místo toho doma u televize černý turecký čaj.. tak je tu ještě spousta pytlů a popelnic s odpadky, které celou noc čekají na ranní popelářskou směnu. A to by bylo, aby se tam nějaký ten salám (ovčí) nenašel... Jen hlazení se pak moc nedoporučuje, ale takové familiérnosti tu ke kočkám stejně nikdo moc nepěstuje. Miaaauuuu..
No tedy!
Přidat komentář: