1.01.2008
Novoroční vánoční atrofie Novoroční odpoledne nemívám příliš ráda. Zatímco poslední prosincové dny plynou v příjemném plyši povánoční pohody, svící, procházek na sněhu i cukroví a do přelomu roku je zdánlivě zatím daleko, se změnou na leden jako by se všechno přelomilo.Adventní atmosféra očekávání a dlúhých nocí je pryč s posledním Straussovým valčíkem v televizi... a ve vzduchu zůstává jen stará studijní i pracovní nervozita, tento rok i nové daně a nové ceny, jež na klidu a čisté hlavě zrovna nepřidají. Když si vzpomenu na léta minulá, přejede mi mráz po zádech – úplně nejvíc jsem nesnášela nevyhnutelné večerní novoroční cesty vlakem do univerzitního města, protože některé zkoušky bývají na brněnské žurnalistice pravidelně vypisovány na 2. ledna. Ale to je už naštěstí pryč.
Poslední předsilvestrovské dny proběhly víceméně v poklidném spojení stromek-cukroví-kočky-sníh. Už třetí den je středobodem našich dní odpoledně-podvečerní procházka (bohužel zatím bez běžek na nohách) s rodiči po zasněžené vesnici a okolních kotárech... a je to skvělé. Asi stárnu... anebo si víc vážím toho, jak je nám spolu hezky.
Ale pozor! Ten vánoční čas a jeho kouzlo ještě zdaleka nekončí. Dle tradice by měl vydržet až do Hromnic. U nás to tak určitě bude. Čas sednout si ke stromečku, zapálit svíčku a hledět. Nebo usnout. Odpočívat. Kdy jindy než teď.
No tedy!
Přidat komentář: