25.02.2008
Jaro, ještě chvílu počkaj! ...nebo se zblázním a místo práce se proskákám radostí svými dny s kočičími chlupy v zubech, jako to dělám během toho obrovského oteplení teď. Při tom neskutečném štěstí, že bydlíme skoro v lese, stačí jen vyjít to v krásně vlahé (skoro dubnové) ráno na dvůr, poslechnout slépky, nasát zcela jarní vůni prsti, srsti, pupenů a slunce... a nechat si srdce vyskočit z krku. Aááááá! #%&***^^$#!!!A takto nepopsatelně to teď bude probíhat pořád, vlastně stále silněji. Probouzející se příroda mne bude táhnout ven a efektivní práce se stane pojmem z oblasti sci-fi. Při každé možné chvíli využiju toho, že jsem dokonale šťastná a přitom i mládí mne ještě zdobí, půjdu do lesa, rozběhnu se na krásně měkké hlíně.. a jako kůzle poběžím.. a poběžím.. (maximálně ale do půlky nejbližšího kopce;).
A pak to dopadne třeba tak jako včera. Co na tom, že stezka se mírně svažovala a tělo se částečně řítilo samospádem. I tak jsem měla pocit, že mi narostla křídla a na rovince pak přišla extáze, kvůli které se po lesích honí miliony dalších nadšenců v teniskách. Jen nečekaně ztuhlé koleno mi druhý den ráno připomnělo, za co toho byl i na té měkké lesní půdě loket.
Dokonce jsem během vychutnávky lesního soumraku nad Vizovickou pahorkatinou potkala i ty tři blboně, kteří se potulují po okolních kopcích. Myslím tím tu mladou vysokou s nebezpečně bílými zadky, která se mi svou nulovou plachostí nejdřív tak zamlouvala. Oni se nejenže vůbec nebojí a nechali by se možná i dohonit chromou joggerkou, aby byla nějaká legrace. Kromě toho se v noci pasou půl metru od silnice před naším domem a i s malým srnčetem pak korzují po asfaltu. Není se co divit, že jsme do nich před týdnem ve dvě ráno s Jyříkem málem najeli a jen díky jeho superrychlým reakcím nám neskončily na klíně spolu se střepy z předního skla. Došla jsem k závěru, že ty srny už jsou různými nebezpečnými podkožními parazity tak zničené, že raději volí rychlou sebevraždu pod koly vozidel. Jinak to totiž není možné. Vsadím se, že až tento příspěvek dopíšu a vyhlédnu z okna, zase tam bude nějaká ta čtyřnohá "beautiful thing".
PS: ne, tento příspěvek neměl nikdy mít žádnou hlavu a patu. Ale buďte rádi.
No tedy!
Přidat komentář: