16.03.2008
O 1636 km později - türkiyeCestování s Českými aerolinkami je takové zábavnější. Rozumíte letuškám i kapitánovi, až nad Rumunsko si můžete listovat v MF Dnes a když vás unaví tragédie i komedie domova a uspí dušené kuře na houbách s opečenými bramborami, dáte si chrupku.. a vzbudíte se až nad Černým mořem. Díky tomu, že jsme si kvůli hustému provozu na istanbulském letišti dali tři kolečka nad evropskou částí Turecka, mám další tip na výlet (jsou tam totiž kopce a stromy!). Ano ano, už zase jsem se ocitla v hlubinách Osmanské říše!
Snad aby nám nebylo líto to čekání ve vzduchu, udělal nám kapitán (podle hlasu sympaťák) vyhlídkový let nad centrem Istanbulu (mno dobrá, prostě jen nalétával na přistání z jiné strany, než na kterou jsem zvyklá). To vám bylo něco, až oči přecházely! Bospor, Bospor a bospor, masa města, obrovské dálnice, veliké paneláky, ale i klasická městská zástavba, kam až oko dohlédne, do toho občas nějaký zalesněný kopec. A pak.. Zlatý roh, sultánův palác a všechny ty úžasnosti, o kterých jsem si až do pátku četla u Orhana Pamuka. Když jsme se blížili, bylo velmi působivé sledovat asi 110 tankerů, které v neuvěřitelné řadě stály seřazeny u vjezdu do Bosporu z jižní strany.
Pak se země začala nějak rychle přibližovat, takže se dalo sledovat, jak se na dostihovém závodišti, které téměř sousedí s letištěm Atatürk, chystají zavést koně do boxů před jedním z (neustále probíhajících) dostihů. Nu, a pak už měkký dosed a na pasové kontrole mému nejmilejšímu velmi podobný (= nádherný) turecký kocór, který si nejdřív nastudoval, jak často sem jezdím, poté si to čeknul na intranetu, mrknul, jak mi to sluší na záběrech bezpečnostních kamer a pak na mne při vracení pasu spiklenecky mrknul. Vauuu..:)
Vítej v zemi bezbublinkových balených vod a pidiminerálek! :)) Vítej v zemi, kde si tvou výšku všichni věřící zase začínají nevěřícně měřit pohledem:) Nu, a protože jsem na vnitrostátním terminálu musela zapnout při policejní kontrole počítač, už jsem to tak nechala. Jedna free-síť na to hodinové čekání bohatě vystačí, tak si tu na vnitrostátním terminálu sedím a netím, stejně jako řada spolucestujících do Izmiru.
Tož teda ale!
PS: Na krátkých letech typu Istanbul-Izmir se posádka docela zapotí. Sotva se cestujícím dostane do ruky sendvič a nějaké to pití, letadlo už pomalu vysunuje klapky a klesá na přistání napříč izmirským zálivem. To je pak cvrkot!
No tedy!
Přidat komentář: