20.03.2008
Zelené mandle: příjemné ztrpčení života - türkiyeMáme tu jaro (palmy jsou sice stejně zelené, jako byly v prosinci, ovšem v ulicích jsou i stromy, jimž právě raší listy) a s ním i další sezónní pochoutku egejské oblasti, nabízenou pouličními prodavači – nezralé zelené mandle çağla (čti "čála"). Jsou to vlastně nezralé plody mandlovníku, kdy po rozkousnutí zeleného obalu najdeme uvnitř malý, bílý a chuťově nevýrazný zárodek mandle.
Obaly zelených mandlí chutnají tak, jak vypadají – tedy hodně, hodně kysele. S přehledem dokážou konkurovat citrónům a notně uleželému kysanému zelí a zkřivit úsměv do pořádné grimasy. V tom ovšem právě spočívá jejich kouzlo – spousta lidí pikantní kyselou chuť miluje (můj tatínek i přítel by se umlátili po citrónech) a i cizinec záhy pochopí, že jakmile se pustíte do balíčku zelených mandlí, budete pokračovat až do totálního přejezení. Správně se konzumují nasolené, i když sůl v tom kyselém nadělení téměř zaniká.
Po umytí se velice rychle kazí, takže právě běžím do ledničky sprovodit ze světa jeden větší balíček. Jsou k dostání totiž jen v březnu, v Ankaře dozrávají až v květnu.
Jinak další příjemnost zjištěná při návštěvě místního zelináře – už i v tuto roční dobu tady mají hrášek. Aj, aj, aj...
PS: Izmir hlásí teploty kolem 17 a příjemný deštík. Vidím, že jen co člověk vytáhne paty, začne sněžit, což už ovšem není žádná romantika. Tož hodně štěstí, hlavně na silnicích.
No tedy!
Přidat komentář: