20.05.2008
Hurá, spartakiády! -
türkiye
..aneb 19. květen, den mládeže a sportu je tady. Státní svátek, slunný den, Istanbul, Ankara i Izmir hlásí třicítky. Skvělý čas vyrazit na nejbližší fotbalový stadion, školní hřiště nebo kulturní centrum a sledovat nacvičené křepčení školní mládeže. Garantuji vám, že vám u toho pořádně spadne čelist.
A pak že se turecká mládež má ve škole něco naučit, když už od dubna nacvičuje na stadiónu dvou a půl hodinová televizní vystoupení s vlajkami, šátky, stuhami, spolužáky, vlajkami, barevnými tabulkami skládajícími se do obrovských obrazců, obrázky Atatürka, folklorními kostýmy...
FOTOGALERIE ZDE (všechny zde publikované fotky jsou z deníku Vatan). .jpg)
Samozřejmě malým Turkům a jejich ministerstvu školství asi spíš křivdím, protože většinou jsou ta vystoupení malá, jen v rámci školního hřiště a pro rodiče, kteří si to bezpochyby zaslouží. Tancuje se, asi i recituje a za hodinku je po všem. Nebo se děti jen dívají na koncerty známých zpěváků, kteří jim vystupují pro radost (a kvůli televizi určitě:). Ale to, co je k vidění v televizi a na různých hlavních místech země, je dost, no... propagandistické. Ale Turci to tak samozřejmě necítí, vyrostli v tom, je to opora jejich životů (tady nevím, jestli dát či nedát smajl). Neškodí si přece čtyřikrát do roka zopakovat život Atatürka a jeho klíčové citáty!
19. květen – výročí dne, kdy se v černomořském přístavním městě Samsunu v roce 1919 vylodil Atatürk a začal boj o nezávislost... Takže co se dělo v státní televizi, jednom asi z 10 kanálů, které oslavy svátku mládeže a sportu dopoledne pokrývaly: ANKARA: 1800 studentů mezi 12 a 15 lety + 80 učitelů cvičí na ploše za dohledu TV, prezidenta a generality.. cvičí se s prapory, skupinky dětí díky různým pomůckám simulují na ploše různé sporty.. k tomu děti na tribunách pomocí barevných tabulek vytváření nápisy jako "Sportem k míru", podpis Atatürka (na prvním obrázku), olympijské kruhy, "Svět je jenom jeden"..
Pak následuje početná skupina nagelovaných kluků a prostovlasých holek v bíločervenočerných folklorních kostýmech, která v krátkých hudebních blocích tančí na lidovou hudbu různých tureckých regionů. A jelikož je to země veliká a regionů je hodně, docela je obdivuju – stále se měnící krokové variace zvládají skoro bezchybně, na tom sluníčku je to docela fuška a celé to trvá aspoň 20 minut. A co k tomu říkají moderátoři v TV? No samozřejmě, patetickými hlasy čtou připravené texty o hrdinské historii vzniku Turecka, o boji Atatürka, o jeho záslužných činech, o památných událostech v každé dané části Turecka. Hlavně se zdůrazňuje vítězství nad Řeky v řecko-turecké válce na začátku dvacátých let minulého století, která vedla ke vzniku turecké republiky. Fuj, ti Řekové! A k tomu samozřejmě i zprávy o tom, jak měl Atatürk rád děti, co o nich řekl, a řekl, a řekl... jako by to tu každý neslyšel už tisíckrát:)
Finále tvoří s tureckými vlajkami, obraz ataturka složený z panelů, z nějž jako by vycházely paprskky jako ze slunce.. K tomu na tribuně známý citát Otce Vlasti o tom, jak šťastné je býti Turkem... a pak konec, skandování dětí..
Z Istanbulu jsou kromě toho všeho v TV k vidění i (tradiční) pyramidy z cvičenců, na vrcholu stojí krásný mladík v modrých elasťácích a s obrázkem Atatürka na bílém tričku, třímá velkou vlajku a míří rukou a pohledem někam ke hvězdám.. a pak se vracíme zpátky do studia, kde si moderátoři povídají s mladými sportovními nadějemi Turecka – basketbalistkou, plavcem a tak dál...
Závěr? Po celý přenos jsem přemýšlela, co ty výrostky a mladé slečny v jejich 15 letech přimělo, aby (velice hezky) cvičili ty budovatelské sestavy, které mají spíše než s radostí ze sporteu spojitost s politikou a vnitrostátní propagandou. Asi nad tím ale nemá cenu bádat – prostě se musíte narodit v nádherném velikém širém Turecku, ve světě sama pro sebe...
linkuj.cz vybrali.sme.sk
No tedy!
Přidat komentář:
