2.06.2008
Aklimatizace - türkiye Už ses aklimatizovala? Už sis doma zvykla? Případně: Kde je líp, doma nebo tam? Vůbec nejlepší otázku týkající se mého nedávného pobytu jsem ale dostala v pátek "A podobá se turečtina češtině?"Odpovědi nejsou složité: turečtina se češtině podobá nevelmi, a stále se doma cítím doma. Zvykla jsem si po dvou třech dnech, i když ještě i pět dní po příjezdu jsem měla pocit, že mne někdo vyhodil z časoprostorové kapsle s nápisem "Turecko a přesadil do kapsle "děsivá ČR", a to aniž by druhá kapsle vůbec kdy před tím existovala. To je nebezpečí letecké přepravy.
Ale stejně se podívejme, co je tady "naštěstí" jinak:
1. Černý čaj má utrum - Nemusím pít černý čaj při všech příležitostech, tedy ráno, v poledne, ani večer. Ne, že by v Turecku neměli zelený, ovocný, nebo rooibos. Jenže černý prostě suverénně vládne. Více v některém z dalších článků.
2. Hurá na bublinky - Jedinou sycenou vodou turecké provenience, odmyslím-li všechna ta sladká lepidla typu coly a spritu, je přírodní minerální voda s vysokým obsahem CO2. Prodává se ve skle po dvoudeckách a pije se výhradně po větším jídle na zažívání. Vím, že minerálky nejsou ideálním pitivem, ale už mi nějaký ten jemně perlivý rajec nebo hanácká kyselka docela scházely.
3. Žádné líbání při pozdravu - Česko je země studeného čumáku, takže se tu lidé při setkání neobjímají a nelíbají. Je to dobře, nebo špatně? Rozhodně mi to většinou nijak nevadí. Bylo ale třeba si zvyknout, že se ke mně najednou nehrnou s vyšpulenou pusou ani přátelé a známí, ani spoluhráčky, skoro ani rodiče. To mne pravda zmátlo. Vzpomínám si na loňské září, kdy jsem se s jednoznačným výrazem ve tváři nahýbala na ulici nad dosti vzdáleného známého. Čtyřtýdenní zkušenost v Turecku říkala něco o tom, že takhle se na ulici vítají i lidé, kteří se už dva roky neviděli. Omyl. Unikl mi, polibek se nekonal a mně bylo trapně po zbytek našeho rozhovoru.
No tedy!
Přidat komentář: