27.08.2008
Postřehy z turecké kuchyně - türkiyeNikdy dřív se mi nestalo, že by mne na transfuzní stanici odmítli kvůli podprůměrné hodnotě hemoglobinu. Vždycky byla spíš nadprůměrná, až paním doktorkám z těch vysokých čísel podivně svítily oči. Fiasko přišlo to až teď, a to hned dvakrát v rozmezí osmi měsíců. To už přinutí k hledání, kde se stala chyba. A výsledky jsou překvapivě jednoduché.
Technicky vzato, v mém životě se za poslední dva roky mění jen jediný, i když zásadní prvek – strava. Do české se začala míchat turecká, a to se stále stoupající intenzitou. Dva měsíce jím tady, dva měsíce tam, a tak pořád dál už víc než rok. A i když je turecké jídlo vynikající, všechna čest, má na tělo větší dopad, než jak bych si kdy byla schopna přiznat.
Jednoduše řečeno – začala jsem si na vlastní kůži ověřovat dost přehlíženou poučku, že člověk by pro své zdraví měl jíst stravu pocházející z místa, kde se narodil a která je mu geneticky daná. Cizokrajné jídlo tělo oslabuje a klesá imunita, takže zvláště lidé po nemocích by rozhodně neměli experimentovat, a to třeba ani se zdánlivě zdravým subtropickým ovocem jako pomeranče nebo banány. Z hlediska duchovního: energetické vibrace jídel cizích krajin neodpovídají tomu, na co jsme zvyklí, a můžeme mít problémy. Třebas ty turecké, jak jsem se dozvěděla od vnímavých lidí, jsou mnohem hutnější, zemitější než naše středoevropské.
Na konci měsíčního pobytu v západním Turecku, kde jsem jedla všechny dobroty z kuchyně první nejlepší a druhé nejlepší kuchařky v celé širé rodině a také spoustu místního ovoce, jsem si všimla podivného jevu: jím mnohem větší kvanta jídla než doma, a přitom nepřibírám, cítím se malátně, slabě, bez energie a jiskry. Dosprintovat někam? Zahrát si večer basket? Ale kdeže, jsem ráda, že mi síly stačí alespoň na procházku na pláž a na plavání v moři. A za chvíli po jídle už mám zase hlad, jako by mi nedávalo žádnou energii.
Určitě svou roli sehrálo i jiné podnebí, ale krevní testy dělané 14 dní po příjezdu domů mluví jasně. Za dva týdny si nechám udělat další – a uvidíme, jestli hodnoty poskočí směrem nahoru stejně výrazně, jako posledně.
Pro vás, kterým kontaminace tureckými vibracemi nehrozí déle než na týden či dva, posílám pro inspiraci něco z toho, co mi během července přistálo na talíři. Všechno (až na poslední pokrm publikovaný pro varování) stojí za ochutnání!
PS: Pokud vás turecká kuchyně zaujme a máte chuť zkoumat dál, doporučuji skvělou on-line kuchařku Binnur´s Turkish Cookbook. S překvapením zjistíte, že většina základních tureckých receptů je docela jednoduchá a že to (stejně jako já) v pohodě zvládnete.
No tedy!
(Poke - Mail - WWW) Vloženo 20.09.2008, 13:16:19
Ahoj do Turecka :) Tak s zelezem klesajicim a stoupajicim jak na horske draze mam cetne zkusenosti - v Cine jim petkrat denne a stejne jsem na umreni, v Praze kynu jako knedlicek a lezu po strope prebytecnou energii, i kdyz vlastne nic nejim. Akorat ze kdyz si to clovek takhle pekne rozhasi, tak to pak dava dohromady pul roku. Z vlastni zkusenosti vim, ze pomaha vareni doma a hodne spenatu a cerstve zeleniny - obvykle se to upravi takhle i samo bez nejakych piluli :)
Přidat komentář: