4.09.2008
Končíme - zleeen! Muj přítel kolega Karel mi smsky neposílá často. Vlastně mi nepíše vůbec. Proto už dobře vím, že jeho nevyžádaná zpráva na mém mobilu znamená něco zásadního – a většinou něco zásadně smutného.Smutný byl tmavý večer pátého ledna roku 2004, kdy jsem si vleže nad nějakým skripty přečetla strohé "Zemřel Jan Pivečka". Podobně stručné bylo i pondělní: "Smutná zpráva. Tomáš Baťa dnes zemřel.", odeslané snad jen 45 minut poté, co Baťa v Torontu opustil tento svět.
Zatímco nad Janem Pivečkou jsem si poplakala s trpkým vědomím, že po něm v srdcích lidí, kteří se s ním kdy setkali, zůstane nezaplnitelná mezera, nad Tomíkem Baťou už jen třesu nostalgicky hlavou. Ne, starého pána, který až do vysokého stáří nesl nesmazatelnou přezdívku Junior, mi není líto tak jako jeho slavičínského soukmenovce. Je mi líto spíš toho, že nám všem ostatním odešel symbol.
Symbol doby, která je alespoň v představách starých (a snad i několika mladých) Zlíňanů stále zalita sluncem. Doby, kdy se dařilo, kdy bylo město na vrcholu (alespoň z dnešního pohledu, protože každá doba měla své těžkosti).
Odešel další z mála zbývajících elementů, spojující naši tápavou přítomnost s jasně směřovanou minulostí a dokazující, že baťovský Zlín nebyla jen iluze v myslích pamětníků. Je mi líto všech dosud žijících baťovců – dovedu si představit, jak jim v pondělí zapadlo slunce. Baťova smrt mi také připomněla, jak už rychle vymírá ona fascinující generace, která produkovala nebojácné a pracovité muže a ženy, často selfmademany, kteří se vrhali do nových věcí a velkých úkolů. Prostě vzory typu Jana Pivečky, absolventa ABŠ Aloise Řezáče, Tomíka Bati (v jistých aspektech) nebo Jana Haluzy. U těchto lidí máte pocit, že oni zemřít nemůžou. Odcházejí s nimi totiž celé epochy.
Jsem ráda, že jsem jich pár znala a znám.
Abych tu ale neživila oslavně patetický tón, jaký nasadila média po Baťově smrti. Baťu jako symbol let 1918-1945 uznávám, Baťu jako člověka ale jen částečně, ať už mi jeho zlínská moravština s kanadským přízvukem zněla sebeliběji. Měla totiž pachuť zrady a lži. Nejpřiléhavěji se k tomu vyjádřil jeden z diskutujících na Idnesu:
"Jan Antonín Baťa in memoriam
Vazeny Tomasi juniore, uz jsme se asi sesli u nebeske brany. Nejdrive Ti gratuluji, jaky medialni a narodni obraz jsi o sobe v CR vytvoril, je to jako do ucebnice "Vrteti psem". Neboj, lid nezajima a nevi, ze jsi me, Jana Antonina, okradl o akcice Leder AG a tim tedy i svetove imperium Bata, ktere zalozil tvuj otec a ja vybudoval. Tenhle hotovy podnik ti spadl do klina, protoze jsi lisak, vzit si dceru meho advokata a me nechat zavrit pri ceste na soud v NewYorku, to zaslozi potlesk. Drzy jsi byl taky hezky, vzdyt lhat i v soudni sini v roce 2007 u meho liceni o tom, ze jsi zalozil a od pocatku vlastnil pobocku v Kanade, kam jsem te ja, Jan Antonin Bata, poslal "na zkusenou" zkusenou pred nacisty do meho podniku, wow bravo Tomiku. At jsi byl jakykoliv manazer s majetkem, ktery jiz v pevnych zakladech vybudovany jsi me za pomoci komunistu sebral, moralne te budou soudit tam nahore a treba ti budu moct dat pohlavek, pokud se tam nahore potkame. JAB"
O křivdách se bavme později, teď je čas uctít památku, připomenout si souvislosti, propadnout nostalgii. Nad zlínskou radnicí a univerzitou teď vlaje černá vlajka.
A lidé stejně jako jindy sedí u kávy a zmrzliny, vodí děti kolem fontány, lížou rozteklou zmrzlinu ze Zlíňanky, nebo někam po zlínsku (vpravdě po baťovsku) spěchají. Pochybuju, že každý z nich dovede na počkání rozlišit mezi přínosem Tomáše Bati a Tomáše Bati juniora, případně jestli mají vůbec ponětí, jak důležitý byl Jan Antonín Baťa. A kdo jiný, než Zlíňané by to měl vědět?
Karle, kolego, co tady jméno Baťa lidem pod 50 let ještě říká?
Obávám se, že ---
nic.
No tedy!
Přidat komentář: