15.10.2008
Už vím, co to bylo:) - türkiye ..letní sportovní sandály, to je to, co jsem nechala doma, ačkoli by se tu užily víc než dost. Nevadí.Užívám svého miláčka – po dvou a půl měsících se na sebe nemůžeme vynadívat, možná i proto, že nás teď (ale vlastně i vždy jindy:) zahaluje mírně neprostupný a velmi sladký oblak koncentrovaného štěstí..
Nasávám odéry naší ulice – s vlahou podzimní vůní rána, nebo trochu jinou vůní podvečera v Jaroslavicích samozřejmě nemají nic společného. Tady už od rána voní různé zeleninové a masovo-vajíčkové vůně z pide-restaurace pod námi, případně taky trochu smog velkoměsta. Nezměnilo se nic. Stejné jsou i zvuky, klaksony aut, středně silný hukot boeingů nalétávajících na přistání, typy lidí korzující naší ulicí (proti 23stupňové zimě jsou vybaveni lehkými svetříky a bundami), čajovna naproti, kadeřníci a kadeřnice, prodavač kaštanů..
Juchuuuuu!
PS: Kromě toho, že byla jedna žirafa přemístěna o 368 km z Istanbulu do Izmiru, se včera děly ještě jinačejší věci na palubě 7. největšího leteckého dopravce v Evropě..
Aktualizace: je devět večer, sedím u otevřeného balkonu a užívám si těch neuvěřitelných 19 stupňů. Nemrznou mi nohy ani uši, nekýchám, můžu chodit v kraťasech... yeaaah!
No tedy!
Přidat komentář: