30.10.2008
Jak se slaví Den republiky 1/2 - türkiyeIzmir, slunečné, teplé a sváteční dopoledne. Rozlehlé Atatürkovo náměstí přímo na nábřeží, jemuž vévodí jezdecká socha vůdce národa, se už stejně jako všechna jiná města a městečka po celé zemi červená vlajkami, transparenty i balónky s hvězdou a půlměsícem. Lidé s vlaječkami a rudými šálami se scházejí, váleční hrdinové v černých vysokých čepicích už jsou usazeni na čestné tribuně. Turecká republika již po pětaosmdesáté slaví výročí svého založení a my oba tentokrát máme čas to poprvé vidět naživo.
A že se během těch skoro čtyř hodin, zvlášť jsme-li cizinci místních zvyků neznalí, bude na co dívat! Nejdřív ale najít místa – obhlídka asi šesti tribun o pěti řadách vypadá skoro beznadějně, ale dvě místa se přece jen najdou. Jsme trochu bokem hlavní slávy, ale zase máme perfektní výhled na místo, kde se sjíždějí limuzíny VIP.
Na tribuně je to mix – staří, mladí, rodinky s dětmi, s připravenými vlaječkami, ale i obrázky Otce Turků. Kolem nás je hodně dětí, které se dychtivě těší "na vojáky" – to je pro ně hlavní lákadlo. Dva tříletí chlapečci vedle nás se pyšní svými maskáči. Na parádu je vzal tatínek, voják každým coulem, a zrovna je učí salutovat.
Na náměstí nastupuje vojenská kapela a hraje jeden šlágr za druhým. Alespoň to tak vypadá, protože všichni kolem nás znají slova, zpívají a tleskají. Nejsou to samozřejmě hity jejich mládí, ale oblíbené, slavné, a leckdy i v bojích dávno vyzkoušené pochodové vojenské a vlastenecké písně. Mají nás zabavit a nabudit, protože následuje dost dlouhé čekání na generalitu a místní elitu, která se sjíždí snad až hodinu po začátku akce.
Paša je tady!, rozléhá se na tribuně a všichni tleskají. Kouzelný dědeček? Ne, bývalý vrchní velitel (turecky paša).
Pro mne je zajímavé to, že většina limuzín má speciální a jinak barevné SPZ (např. inverzní SPZ s bílými písmeny na černém pozadí značí, že vůz je ve službách státní instituce, modré pozadí prozrazuje příslušnost k ambasádě cizí země atd.). Nechybějí samozřejmě speciální magistrátní značky jako IZMIR AA-001. Vysocí důstojníci přijíždějí mohutnými francouzskými limuzínami, jejich manželky taktéž, to vše v doprovodu zástupů bodyguardů se sluchátky v uchu a slunečními brýlemi. Pak veplouvá ještě hezčí auto (většinou je v módě stříbrná metalíza) a objevuje se starosta Konaku, této městské části. Lidé okamžitě začnou tleskat, ještě větším a hlavně upřímným potleskem ale odměňují každého z přijíždějících aktivních i vysloužilých generálů. Potvrzuje se, že představitelé armády jsou všeobecně mnohem oblíbenější než skandály načichlí politikové.
Účast je tradičně vysoká. Turci mají armádu, bránící stát pokusům o islamizaci i o územní rozbití, bez nadsázky rádi a věří jí víc než politikům. Kromě toho ji všichni muži (a řada žen) i velmi dobře znají, protože vojenská služba je povinná.
Tak tedy generálové. Vojenská auta se kromě SPZ také označují číselnými kódy a štítky vepředu i vzadu, ukazujícími, kolikahvězdičkový generál v nich sedí. I značky aut mají svou hierarchii – jednohvězdičkový generál jezdí renaultem...
...kdežto tříhvězdičkový vrchní velitel celé oblasti musí mít zákonitě mercedes.
Tolik uniforem jsem na jednom místě v životě neviděla! Policie, městská policie, silniční policie, jízdní policie, motorizovaná jednotka, městská milice, vojenská policie, vojenská milice, a pak armáda: pěchota, námořnictvo, letectvo a mezi tím tolik šarží, metálů, hvězd a podkategorií, až se mi zatočila hlava. Ale parádní uniformy mají Turci pěkné a umějí je nosit. Troufnu si říct, že jsou národem přímo zrozeným pro stejnokroje.
Nu, a pak (s kevinokostnerovskými bodyguardy v závěsu) přijíždí primátor města Izmiru, pán, který velí městu, co má víc obyvatel než celá Morava a ekonomickou sílu tisícovek velkých i malých společností v jednom z ekonomicky nejsilnějších měst země. To musí být perfektní džob!
Jak vidíte, přijíždí zcela, ale zcela první a nejdůležitější vozidlo celého Izmiru (Jelikož se tu města neudávají písmeny, ale čísly podle abecedy, je kód města 35. Třeba Ankara má číslo 06).
A pak už ti nejvyšší nasednou do přehlídkových vozidel, udělají strečink zápěstí, aby se jim dlouho příjemně mávalo, a může se konečně začít.
Abyste u toho neusnuli, budu pokračovat příště:)
No tedy!
Přidat komentář: