7.12.2008
Že jsem zase zpátky doma, - türkiye jsem si uvědomila až ve slunečné sobotní dopoledne na zlínském tržišti Pod kaštany. Už po pár krocích mezi stánky jsem se přistihla, že pokaždé, kdy se na mne prodejce podívá, provádím ve své chůzi drobný úhybný manévr, přerušuji oční kontakt a přestávám sledovat vystavené zboží.Tento tik samozřejmě pochází z Turecka, kde slouží jako ochrana před přílišným zájmem prodejců. A najednou, světe div se – to dělat nemusím, protože tady se na zákazníky zásadně nepokřikuje, tady se o ně nikdo nerve... A je to příjemné! Stejně tak neuškodí nasát prosinec – to beztvaré říjnové bezčasí, které jsem si dovezla, už díky plechům napečeného cukroví, televiznímu adventnímu koncertu a působení brněnského rozhlasu pomalu přenechalo místo předvánoční náladě. Doufám, že se najde čas i na adventní zamyšlení a hodnocení. Je ho víc než třeba.
:: poslala filipika
7.12.2008, 23:42:00
No tedy!
Přidat komentář: