1.01.2009
Po Německu I - enjoy!První noc ve Zlíně, druhá v Praze, třetí v Berlíně a čtvrtá v Mnichově. To byl program naší povánoční cesty, z níž se sice ještě vzpamatovávám, ale která byla nejen pracovní (pro Murata), ale pro nás oba i velmi romantická a velmi, velmi bohatá na různé zážitky. A kdo byl prvním člověkem, s nímž jsme po vystoupení z vlaku v Berlíně mluvili? No samozřejmě, turecký taxikář!
Sice vypadal, že asi bude odněkud z východní Anatolie, ale začali jsme se bavit německy. Protože jsem mu hned na první otázku jsem mu místo "ja" odpověděla "evet", bylo se hned o čem bavit (pán pocházel z města Erzurum). Sedm let neprocvičovanou němčinu prostě nahradila turečtina (někdy se mi motá i do angličtiny) a i při dalších příležitostech jsem s "ja/evet" měla potíže:) Naštěstí mi pak aktivní němčina začala zase hodně rychle naskakovat. Výhodou bylo i to, že jsem z ní v Mnichově, kde jsme se setkali s Muratovými známými, mohla přecházet do turečtiny.
Byl to totiž takový turko-německý výlet, při němž jsem měla občas pochyby, v jaké části Evropy se nacházím. Ale hezky popořádku.
Přehnaně kritizovat by se nemělo, ale to, co město Praha na Staroměstkém náměstí nabízí svým obyvatelům jako Strom republiky, vybízí nikoli k vánočnímu radujte se veselte se, ale k pláči. Jak ostrý rozdíl, může-li člověk o den dva později porovnat s výzdobou v Berlíně a Mnichově!
Má-li Strom republiky symbolizovat vztah českého národa k Vánocům, jsme na tom asi hodně špatně – je natolik olepený kily světýlek, že ani kus větve vidět není, a k tomu posetý svislými neony, na nichž dolů "stékají" modré kapky... Výsledkem je depresivní kýč, který jakoby plakal, navíc dole podnikavě "ukotvený" reklamními poutači na firmu dodávající neony a navíc prezentovaný jako něco nového a úžasného.
Není to typické?
A vám se to líbí?
No tedy!
Přidat komentář: