11.02.2009
Nástrahy bazaru - türkiyeStarobylý izmirský karavanseraj Kizlaragasi Han (18. století) ve čtvrti Kemeralti rozhodně není nebezpečným místem. Právě naopak, oči ze všech těch krás a barev jen přecházejí! Na pozoru by se tu měla mít spíš vaše peněženka, nejste-li samozřejmě turista, který se pevně rozhodl vybavit se suvenýry pro celou širokou rodinu, nebo Žirafa slídící po vánočních dárcích. Tak tedy fotovzpomínka z podzimu!
Kromě záplavy intarzovaného nábytku, stolních her, koberců, hedvábných šátků a jiných blaze proslulých tureckých tkanin v tomto turistickém bazaru najdete moře obchodů s dalším typickým artiklem – nádherně zdobeným porcelánem. Ty talíře bych brala všechny, na stěně vypadají bez výjimky skvěle.
A když se z toho blýskavého opojení (a bazaru s hlavními chodbami v půdorysu obdélníku, s čajovnou na nádvoříčku uprostřed) vymotáte, čekají vás... další tuny zboží a pořádné davy. Sem, do obchodní čtvrti Kemeralti, se chodí nakupovat, pokud nestojíte o zboží z luxusních butiků v centru města a nevadí vám všudypřítolné Made in China. Seženete tu asi úplně všechno, co se týká oděvů, obuvi, stolních her, domácích potřeb, nábytku, železářství, kabelek, kožených i nekožených bund, šátků a všezakrývajících kabátů pro konzervativnější muslimské ženy, slavnostní oblečky na svatbu nebo obřízku, látek, parfémů, dětského oblečení a výbaviček, drogerie, hraček, kosmetiky a spodního prádla a znovu oděvů, oblečení, hader, hader, hader... To se ví, že tu nemají všechno – náročnější artikly, jako je třeba nábytek nebo skútry, se prodávají v jiných čtvrtích.
A k tomu kebaby, cukrárny a jídelny, restaurace, prodejny koření a sušeného ovoce, uprostřed hlavní ulice jako atrakce pro naivky bílý králík tahající "štěstíčka", hned vedle prodavač vařené kukuřice, stánek se zaručeně "koženými" opasky za 60 korun, obchod s kořením, vonící čerstvě namletou kávou, najde se i obchod specializovaný jen na vánoční stromky a Santa Clause.
A do toho najednou stará kašna na vínem obrostlém náměstíčku s vchodem do mešity z 16. století (oknem ve výšce očí zkontrolujete, že muži právě začali večerní modlitbu)... ale na to nějak není čas, protože naháněčům restaurací a všech větších obchodů v té konkurenci nezbývá nic než neodbytnost a cizinec se cítí trochu jako sledovaná a štvaná zvěř.
Ale pak odbočíte do klidnější uličky a dáte si čaj, nebo úplně utečete k nedalekému větrnému pobřežnímu korzu. Stmívá se, světla města na protější straně zálivu i břichatých dopravních lodí rozesetých na hladině se rozsvěcují.
Ta pravá nákupní horečka v Kemeralti teprve začíná.
No tedy!
Přidat komentář: