19.06.2009
Barvy Anatolie II - türkiyeNechte se podruhé unést... do hlubin starodávné chetitské (řecké, římské, osmanské, turecké...) Anatolie...
Kdykoli jsme míjeli podobné maličké anatolské vesničky, utopené mezi líně i ostřeji tvarovanými vlnami obrovské náhorní plošiny, jsem si v duchu gratulovala, že se mi podařilo narodit do toho správného místa. Jak zdejší život, po staletích dost neměnný, zformoval myšlení vesničanů? Dá se odsud vůbec uniknout? Pokud student z podobně zapadlého místa získá brilantní výsledky při středoškolských národních přijímacích testech, je to na dvojsloupec s fotkou do všech novin...
Ale odbočila jsem. Žít tady, dovedeš si to představit, ptám se sama sebe. A vzápětí se otřepu – ufff!
I když... Samozřejmě by to šlo. Měřítkem života by se stala pole a jejich řádky, mementem nevzhledný hřbitůvek na svahu za vesnicí, bez tradiční středoevropské piety obehnaný jen rezivějícím ostnatým drátem a svými mramorovými náhrobky zapuštěnými do trávy z dálky připomínající opuštěné stádo ovcí. K čemu všechno to pachtění? Dneska umřeš a už zítra jsi tam... ale to je vlastně stejné úplně všude.
Poznámka: Dá se v tak obrovské zemi dělat i něco jiného, než neustále jen záplatovat (hlavní) silnice? Myslím, že na luxus typu cyklostezek či bruslostezek tam v tom šrumci nemají ani pomyšlení...
:: poslala filipika
19.06.2009, 22:22:00
No tedy!
Ježíš, teď se mi to všechno vrátilo (martin - Mail - WWW) Vloženo 26.07.2009, 19:33:26
zvlášť tu druhou fotku miluju...
A tu poslední (martin - Mail - WWW) Vloženo 26.07.2009, 19:33:53
tu taky
Přidat komentář: