26.07.2009
Předsvatební nostalgie - zleeen!Není to myslím špatná vlastnost – pokud se potřebuju vnitřně rozloučit s nějakým místem, loučím se v předstihu a docela intenzivně. Poté, co nastane změna, už pak nesmutním, protože je to ve mně už uzavřeno. Jenže jak se rozloučit s domovem? A je vůbec třeba dávat vale?
Šelma Máša u tradičního truhlíku begonií, sladký červenec... A tak (i přes spousty příprav, plánování, odškrtávání a vyřizování) chodím po všech svých milých místech, sedávám v trávě na kopcích a dívám se na dobře známé, ale stále tak krásné výhledy, sleduju mraky letící po obloze.. Snažím si uvědomit, že se za pár dní skutečně budu oblékat do svatebních šatů a stanu se ženou anatolského lva, s novými závazky a novými povinnostmi, ale samozřejmě i s nedozírnou kupou radosti a štěstí.
Dvorní kočku Mášu dusím neustále v objetí. A fotím, rychle, bez trpělivosti, bez požadavků na kvalitu. Jen zaznamenat, uložit... Chceme se sem vrátit, začínáme ale... tam
Nejen u rodičů, ale i u mne svatba vyvolala a ještě vyvolá hodně nostalgických emocí a jen doufám, že řasenka paní vizážistky bude extra voděodolná...
No tedy!
Přidat komentář: