31.08.2009
Co nám létá nad humny aka poděkování firmě Canon - türkiyeKdyž jsme se před třemi týdny konečně usadili v nově pronajatém bytě o něco blíž do totálního centra třímilionového Izmiru, pochvalovala jsem si, že se tu (i přes tu neustálou hudbu velkoměsta) můžu někdy až neskutečně cítit jako doma. Výhled do korun stromů před okny, jejich večerní šumění v rázném větříku a poránu dokonce i kdákání slepic (!), které tady ve školním areálu v naší ulici nevím proč chovají, možná na ukázku studentům, možná pro pár vajec. Nu, a kromě toho jsem si minulý týden zvykala i na úplně jiné ptactvo nebeské...
Nad centrem města se totiž nacvičovala letecká paráda na včerejšek (neděli), kdy Turecko – bombasticky jako obvykle – ve všech městech slavilo Den vítězství nad řeckými invazními vojsky v roce 1922. Stíhačky nad Izmirem hlomozily nejméně třikrát. Hezký výhled na jejich průlety mne samozřejmě vybídl k dalšímu testování mé nejnovější a zatím nejskvělejší hračky – skvělého telezoomu Canon.
Že jsem pak na těch fotkách mohla vidět to, co bych vlastním okem nespatřila (třeba přečíst si čísla letadel a jejich značení) m opět nadchlo a opět utvrdilo v tom, jak dobrá volba tohle sklo je. I jím pořízené volejbalové fotky jsou jedna báseň (jen paní fotografka se ještě musí zdokonalit v přesném nastavení pro každou situaci) a už se tak velmi, velmi těším, jak si zafotím na nadcházejícím volejbalovém mistrovství Evropy. Myslím, že tomuhle 1,3 kg vážícímu "drobečkovi" ještě budu mnohokrát skládat díky. Holt ne vše, co je vyrobeno v Číně, bývá šmejd. Alespoň občas.
Byly by i hezké, kdyby nebyly určeny k zabíjení lidí, tedy, ehm, k obraně míru...
Jen na okraj: nezávidím zdejším fotoreportérům. Všechno své vybavení asi musejí kupovat v zahraničí, protože v Turecku je všechno kvůli hromadě šílených dovozových daní a rabatu o 40-100 % dražší. Třeba za tenhle profesionální (už to jediné slovo naznačuje, že není levný) objektiv tady zaplatíte o 90 % víc. A teď si představte, jak se na to z těch mizerných novinářských platů asi šetří.
Ještě stále z našeho balkonu – i devět bojových helikoptér si TO letělo nacvičovat...
Ankaře se v televizním přenosu představilo 8881 vojáků, stovky tanků, dvacítka stíhaček, dokonce i jedno tankovaci letadlo (!), devítka stíhacích akrobatických es, raketomety, transportéry, tarasnice, houfnice, 48 bojových helikoptér. Ať žije mír!
Akrobatická skupina nazvaná "Hvězdy oblohy" je již tradiční součástní přehlídky v Ankaře. Podle hodností jsou to všechno piloti kolem 28-30 let...
No tedy!
Přidat komentář: