23.09.2009
Ramaddán skočil - türkiyeIzmir a s ním i celé Turecko se poslední tři dny budily do úplně jiných rán. Obloha modrá a vymetená jako obvykle, pod ní ale všechno nezvykle tiché, prázdné a hlavně nezalidněné. Blaho!
Ráno k vám nedoléhá ten typický šum města – klaksony, svištění pneumatik, motory stovek autobusů akcelerujících za rohem. Ani v naší boční ulici to nežije. Nepochodují tam pánové v modrých košilích, vybírající parkovné v naší ulici a prodavač preclíků, zpěvně vykřikující "gevreeeeeeeeeek" a normálně procházející kolem deváté, dnes dorazil až v deset. Kdo může, je doma, s rodinou nebo na cestě za příbuznými, právě dospává spousty přesčasů, snídá, nebo sleduje televizi. Jiný program se, jak je tu o svátcích zvykem, nevymýšlí.
Jaký kontrast ve srovnání s pátečním předsvátečním šílenstvím! Všechny silnice ve městě ucpané, ulice plné spěchajících, kvůli půstu hladových a podrážděných lidí, snažících se nakoupit jídlo, dárky a všechno na svátky, horší než u nás před Vánocemi. Cesta na letiště se změnila v nečekaně napínavý závod s časem. Letištní ostraha byla navíc nekoncentrovaná, slabě obsazená, nedělali běžné procedury, no asi měli také hlad. V Ankaře, hodinu před západem slunce, to všechno bylo ještě horší, nervóznější, hladovější. Ufff!
Hlavní dvouproudovky v centru, které jindy přecházíte pět minut, jsou prázdné, jen pár taxikářů vyhlíží zákazníky. Většina obchodů má zavřeno, fungují jen pekařství a restaurace na hlavní třídě a pár pubů a luxusní kavárny zaměřené na turisty. A právě ti, blonďatí, barevní, ověšení foťáky a slaměnými klobouky, tvoří většinu chodců v centru – do Izmiru dorazila možná jedna z posledních výletních lodí, velká jako činžák. Před vjezdem do přístavu se proto nakupili taxikáři a snaží se smlouvat v angličtině, stojí tam snad všichni drožkaři, vozící turisty po korze, starý pán nabízí fezy a také prodavač falešných parfémů a košil přerušil svátky. A všichni povolávají na mne, protože i když bych někdy chtěla splývat s davem, i s tureckým manželem po boku vypadám, jako bych právě vylezla z té lodi.
V jednom z velkých otevřených pekařství si dáváme naši obvyklou snídani, su börek (vypadá trochu jako zapečené těstoviny se sýrem a petrželí) a heřmánkový čaj. A sláva! Poprvé při tom sleduji, jak po hlavní izmirské nákupní ulici kráčí víc koček než lidí! Ty dnešní ranní jsou velké, vypasené a přítulné. Jsou tam i jindy, jen si jich není možné tak všimnout.
Pak jdeme na korzo na nábřeží. Pondělní bouře vyčistila nad Izmirem vzduch, a tak je nádherně vidět – na vrcholky okolních hor, na sídliště na kopcích i na část města ležící kilometr daleko přes mořský záliv – jindy se jen těžko rýsuje z oparu. Zážitek. Na městských dálnicích spojujících oba konce zálivu, to skoro nežije, také korzo je ztichlé, klidné, bez prodavačů všeho možného a – jaký div! – také bez cikánek, obvykle obtěžujících kolemjdoucí nabídkou čtení z ruky, prodejem růží a žebráním. Takže i turečtí Romové slaví konec ramaddánu?
Ano, třídenní ramaddánové svátky, slavené v úzkém kruhu rodiny, jsou příčinou toho božského klidu. Až se zítra zase všechno vrátí do starých kolejí, což poznám hned po probuzení, budu s vděkem vzpomínat na to krásné ráno. A ještě víc si vážit toho klidu, jaký máme tam u lesa ve Zlíně. Ve čtvrtek začíná škola – jednu máme přímo před domem. To zase budou úplně jiné zvuky – a jiná kapitola.
No tedy!
skola zacala! (proctonejde - Mail - WWW) Vloženo 24.09.2009, 18:48:57
po 3 mesicich jsem se zase rano budila za zvuku Turecke narodni hymny, ano skola zacala :o)))
(filipika - Mail - WWW) Vloženo 24.09.2009, 19:12:59
No tedy, to docela vyspavas:)) My jsme to ale take se vstavanim neprehaneli a snidali pri projevu pana reditele, ucitele zemepisu, dvou byvalych studentu stredni skoly, folklorni hudby, hymny, poezie, no byl to nabity program:)) Jen nevim, proc si to nemuzou odbyvat ve tridach se skolnim rozhlasem a proc musi rusit celou ctvrt. Jina tradice, no...
Přidat komentář: