13.10.2009
Tady žijeme... - türkiye...pracujeme, sportujeme (hlavně běhy kolem parku uprostřed a ranní rozcvičky tamtéž – asi v místech, kde tušíte palmořadí – jsou přímo, ech, dechberoucí:). Tady nakupujeme, pijeme kafe v některém z mnoha sympatických podniků, chodíme kolem moře i sledujeme zápasy v útulné sportovní hale. Všechno na jednom místě. Všechno v centru Izmiru. Luxus.
Ale včera jsme i tady zažili nejméně dvouhodinový výpadek produ. Pravda, přišel až o půlnoci, nás ale zastihl v plném pracovním rozmachu... aspoň jsem dočetla Vaculíka:)
Ale zpátky na vyhlídku. Díváme se z restaurace nejvyšší budovy a nejdražšího hotelu ve městě v jednom – 35patrového Hiltonu (bohužel, ta okna opravdu nešla otevřít;). Při nedávném mistrovství Evropy mužů ve volejbalu právě tady bydlely všechny týmy, rozhodčí i delegáti. Co jsem slyšela, byli nadšení krásným výhledem na celý izmirský záliv i hory kole, jídlo prý také nebylo špatné. Jak už to v drahých hotelech chodí, rozčarování přinesly ceny internetového připojení a turečtí hráči měli jednu speciální, ale zásadní námitku – jeden malý čaj stojí v Hiltonu 5 lir (60 Kč), což pro jedince, kteří jsou jich schopní vypít i patnáct za večer, byla docela rána:).
Jeden velmi specifický zážitek čekal návštěvníky Hiltonu dopoledne 9. září, kdy se v Izmiru opět slavilo výročí tureckého vítězství nad řeckými okupanty města a konce řecko-turecké války v roce 1922. Všechny vojenské přehlídky se v Izmiru konají pod jezdeckou sochou Atatürka na obdélníkovém náměstí, které na fotce vidíte dole uprostřed. /O tom, jak vypadají zdejší vojenské parády, jsem psala už před rokem./
Více očima slovinského trenéra: "Jsem na pokoji, slyším hluk, tak se dívám z okna, co se děje. Od moře letí přímo na nás tři stíhačky. No, těsně před hotelem se rozdělily, dvě letěly doprava a doleva a jedna to zvedla nad nás, ale těm pilotům bylo vidět skoro až do pusy! Pořádně jsem se zapotil. Volám na jiný pokoj kolegovi – Viděls to? – Jo, hlesne.
Tohle udělaly ještě několikrát, vždycky nad městem a zálivem vytočili kolo a zase nalétávaly. Nebyl to úplně příjemný pocit. Stačila by malá chyba a jsme v háji. Pochybuju, že by si tohle armáda mohla v Evropě dovolit."
No, ta slovinská, čítající 800 členů pozemního vojska, 8 námořníků a jeden malý motorový člun, rozhodně nikoli ;)
No tedy!
Přidat komentář: