18.10.2009
Ohlédnutí za ME - emoce - volleyTak už máme více než měsíc po sportovní akci, jež Evropě na další dva roky určila mužské volejbalové mistry. Odborníci dali k dobru volejbalový pohled na věc, já se konečně odhodlala sáhnout do té obrovské hromady snímků a přidávám pár fotopoznámek ze základní skupiny v Izmiru. Jedním z nejpřitažlivějších prvků sportu (pro fotografy určitě) jsou emoce. V zápasech jižanských týmů – a mohutně povzbuzovaných domácích Turků především – jsme si jich užili dost a dost...
Expertem na naběhlé žíly a vypjatá gesta je smečař Sinan Tanık, srdcař-sympaťák hrající v Ankaře (na snímku), který je na tolika fotkách prostě proto, že ho nešlo nezachytit. Bohužel, i když k tomu měl v prvním zápase blízko, ani jednou se jeho tým z výhry neradoval a skončil už v základní části. A to byla pro už tak slabě sledovaný šampionát zásadní rána.
Takže Turci.
Chlapi, nehádejte se!
Třetí zápas, zatím žádná výhra, poslední šance, prohrává se. Ale někdo to pořád ještě prožívá... /Sinan Tanık (Turecko)/
"Rukama furt házajú, ale nic nehrajú, čučkaři", řekla by moje babička.
Ale máme tu i francouzský příspěvek – s čárovými sudími to bývá vždycky potíž... /Hubert Henno (Francie)/
A taky slovenský. Utrpení libera, když to nedopadne. Tedy, vlastně pokud míč dopadne, kam nemá protože vy už jste neměli šanci po něm skočit... /Matej Kubš (Slovensko)/
Zato polské libero Gacek měl ve skupině lepší zážitky ze hry...
Stejně jak jeho mladí spoluhráči Jarosz a Kurek po vítězném semifinále...
Ale to se stejně nedá srovnat s tím, když jste největší favorit, bojujete o finále a neuvěřitelně to projedete... (Rusko – Francie)
...a pak znovu v zápase o bronz...
Naprosto jiné starosti a pocity měli nedobrovolní diváci...
:: poslala filipika
18.10.2009, 15:45:00
No tedy!
Přidat komentář: