14.11.2009
Muži ulice - türkiyeJsou tu každý den, za každého počasí, jejich práce je nekvalifikovaná, často jednoduše nahraditelná a mizerně placená. Na Západě už jejich profese většinou nenajdeme, v Turecku jsou ale stále tradicí, která v očích cizinců dodává zemi barvitost a onen punc orientu. Hlídači, pouliční prodavači, sběrači odpadů, žebráci, poslíčci, roznašeči a připravovači čajů...
Třeba takoví výběrčí parkovného. Živé parkovací automaty. Seznamte se s tím naším (nahoře), který se výslovně chtěl nechat vyfotit. I tak se dá aspoň na chvíli odehnat nuda. Na každé ulici pracují dva, střídají se po ranních a odpoledních směnách od pondělí do soboty, neplatí se jen v neděli.
Bylo by možné je levně nahradit stroji, jenže to bychom nesměli žít v zemi přeplněné lidmi, ochotných pracovat za minimum... a tak tito muži sedí v horku i v dešti na svých plastových židličkách nebo pochodují mezi auty, v popisu práce mají i navádění řidičů při parkování do často dost stísněných prostor (mít v tureckém velkoměstě auto je drahé a stresující. Nejenže platíte každý den docela dost za parkovné, i když v dané ulici bydlíte, ale také často marně hledáte, kam byste svého miláčka postavili. Pak to dopadá tak, že se chodníky s přesností vypočítanou na milimetry mění v parkoviště, chodci jsou nuceni chodit po ulicích a... ano, tam uskakovat před dalšími parkujícími auty).
Musejí mít hodně dobrý přehled o životním rytmu, zvyklostech i událostech obyvatel dané ulice (zvlášť mají-li nadstandardně dobré vztahy s domovníky jako u nás), ale o tom raději nepřemýšlím:) Spíš by mne zajímalo, jak berou svou práci. Jak přežijí všechny ty dny. Čím si je krátí a co jim v tom pomáhá.
A pak tu máme další sortu mužů z ulice: prodejci všeho možného. Prodejci kulatých preclíků a sendvičů plněných bílým sýrem, rajčaty a paprikami se do ulic vyrojí brzy ráno, obsadí nároží nebo se zbožím na hlavě či na ramenou a typickými výkřiky "preclíky, čerstvé preclíky" nebo "preclíkář přišel" procházejí svůj rajón. Ať se děje, co se děje, našeho prodejce slyším jít kolem ve všední dny kolem 8:30, o víkendu v 9:30. A věřte, že si začínám zvykat, lenivím stejně jako všichni okolo a jsem ráda, že mi to pečivo někdo donese až před dům:)
Další (výhradně) muži projíždějí rajón s vozíky sezonního ovoce, teď třeba kaštanů, mandarinek a pomerančů, sušených bylin. Ostatní už od léta nabízejí vařenou a praženou kukuřici, cig köfte, v zimě se prodávají i buzlu badem, tedy loupané chlazené mandle. Neprodává se jen jídlo – na dvoukolák se dají naložit smetáky, košťata, čisticí prostředky nebo ponožky. Na chvíli se zastaví, něco prodají a jedou dál. Turci z ulice nejsou líní. Pracují tvrdě, rvou se se životem a jsou rádi za každý halíř. Jeden preclík stojí 7 korun. Kolik tak může dělat celodenní výdělek? O tom se nám, obyvatelům honosných, mramorem obložených činžáků asi nejlépe přemýšlí v nablýskané kavárně, kde za jedno kafe utratíte i přes osmdesát korun...
Samostatnou kapitolou jsou čističi bot, roky je potkáváte pořád na stejném rožku, za čištění chtějí kolem 50 korun. Zkušenosti s nimi nemám (brzy je ovšem získám, mé zimní boty potřebují nakrémovat) příliš zakázek ale podle mne nemívají.
A pak je tu spousta sběračů, označila bych je za třídiče odpadu. Přicházejí z nejchudších částí města, často jsou to cikáni. Mají dohodu s místním bossem, organizujícím sběr upotřebitelného odpadu, procházejí ulice s dvoukolákem ověšeným velkými pytli, noří se do popelnic a vybírají všechno možné: kusy lepenky a tvrdého papíru, skleněné a plastikové lahve, plechovky od nápojů. Mladí, ale i staří, i tetky a stařenky. Jiní projíždějí ulice na kole s připojeným vozíkem a vyvolávají, že sbírají: staré železo, vysloužilé spotřebiče, lepenku.
A poslední kategorií jsou žebráci a žebráci-prodejci. Ty první známe, ti druzí jsou starci a stařenky, co sedí na ulici nebo obcházejí pouliční restaurace, nabízejí k prodeji kapesníčky a ubrousky a snaží se tak o maličký přivýdělek. O něco mladší lidé (a také spousta cikánských dětí) nabízejí dvojicím kytice růží, přívěsky a cingrlátka, cikánky "čtou z ruky".
Jak vidíte, na tureckých ulicích ve dne rozhodně není a nemůže být mrtvo. Naopak, hodně lidí vás sleduje (protože se tam nudí) a ví se o vás víc, než si myslíte. Také ale často můžete dobře, rychle a pohodlně nakoupit, nebo máte-li dost drobných, i rychle ulevit svému černému svědomí.
No tedy!
(Kvíčala - Mail - WWW) Vloženo 18.11.2009, 15:04:17
Moc se mi líbí, jak píšeš i fotíš. Vždycky se tu hezky odreaguju, díky.
(filipika - Mail - WWW) Vloženo 18.11.2009, 16:44:35
To jsem moc ráda, též děkuji:)
Přidat komentář: