27.11.2009
Nadešel advent - türkiyeTedy – hlásí to brněnský rozhlas a můj kalendář, protože tady na jihu bych o ničem neměla ani nejmenší potuchy.
Při tom nadbytku slunečního svitu nepřichází rozjímavá předvánoční nálada a další obvyklé reflexy a ani se nezdá, že už mám nejvyšší čas na shánění dárků. Cítím se tu jako na začátku českého září, takže ještě zbývají tři měsíce, že? Slunno a modrá obloha každý den, jen večer se trochu ochladilo a pan domácí po šesté rozehřívá radiátory. A když si tady v té kotlině zatopí uhlím všichni... jsou místní bezvětrné večery a noci pravidelně nedýchatelné a lodi musejí v izmirském zálivu používat výhradně radary, aby se v tom smogu vzájemně neposlaly ke dnu. Ne, večerní zdravotní jogging opravdu nedoporučuji...
Ale je to zajisté romantika. Naprosto živě si můžu představit, jak vypadal zimní, zasmušilý a do uhelného maxismogu zahalený Londýn v dobách Sherlocka Holmese...
Nastupovat! Nejrychlejší, nejlevnější a nejstarší dopravní prostředek na druhou stranu zálivu. Že už toho pamatuje...
Ve městě je ode dneška opět na čtyři dny mrtvo – muslimský svět slaví svátky oběti, nejdůležitější svátky roku (o svátcích konce ramaddánu jsem psala tady). Brzy ráno je zaplatily životem tisícovky, spíše desítky tisíc ovcí a krav po celém Turecku a teď rodiny hodují, scházejí se, navštěvují se. A stejně tradičně, jako u nás média zjišťují, kolik tun kaprů se spotřebovalo na štědrovečerních stolech, se i tady zveřejňuje souhrnná zpráva z nemocnic o tom, kolik lidí se pořezalo při kuchání zvířat tak, že se museli nechat ošetřit.
Dneska 1954...
A podle fotek z agentur se zdá, že to občas neskončilo jen drobnými rankami...
No tedy!
Přidat komentář: