5.04.2010
Velikonoce v Turecku - türkiye také nemusejí být špatné. Mají ale jednu problematickou vlastnost – jaké si je uděláte, takové budou, protože vám je nikdo jiný nepřipomene ani vás v jejich přípravách nebude podporovat, či vám radit, ni vám na trhu nenabídne dekoraci, kraslici neb cokoli jiného. Jste jen tak vrženi do prostoru, bez formy na beránka, barev na vejce a chuti unavovat se evidentně bezvýslednou snahou dodržovat tradici.Na stranu druhou, je více než jisté, že pokud to svému tureckému protějšku neprozradíte, nevzpomene si, že dnes mohl podle zvláštní české tradice, kterou zatím zcela nepochopil, své ženě naplácat vařečkou, větví keře nebo násadou od koštěte.
Takže se ty naše svátky jara odbyly dosti amatérským nabarvením a rozdáním vajíček přátelům (ale čtyři z šesti příjemců jsou stejně muslimové:), vzájemnou gratulací se spolužáky a učitelem v jazykové škole a závazkem, že příští rok si po Vánocích URČITĚ vzpomenu a už v lednu si do Turecka nabalím krabici kraslic a dalších velikonočních propriet. Kéž by!
Protože jak se tady všechno za zvuků importovaných velikonočních, lidových a swingových písní z ČRo Brno olisťuje, zelená, zraje a na slunci krásní, vkrádá se do mne nostalgie. Domove, domove... Beránkovi jako zamlada čumák ukousnout, s našima si pořádné kafé vypít, to by bylo něco!
Ještě to musím chvíli vydržet.
PS: Mimochodem, hossana!
Osm měsíců po svatbě mám pocit, že opět více začínám poznávat svého manžela. Minulý týden jsem totiž rozluštila... ano, uhodli jste! – supertajnou záhadu toho, čím se liší chumel manželových ponožek určených k vyprání a chumel ponechaný k dalšímu nošení.
Topologii a strukturu chumlů jsem totiž luštila s nepřesvědčivým procentem úspěšnosti a partner, který nechápal, co se dá na tak drobném rozdílu nepoznat, jak jistě pochopíte, pro mne zůstával trochu záhadou. Nepochybuji, že jste se již také k podobným zásadním zjištěním dopracovali a přesto své partnery stále máte rádi:)
PPS: Celkem slušný prvoaprílový vtípek z tureckých novin – v jednom okrese vyšlo v novinách, že maso z poslední dodávky bylo vepřové. Aj, to bylo pozdvižení! Takovým vtipům se tu říká oslí, vodní, nebo studené vtipy.
No tedy!
Přidat komentář: