Svět očima žirafy

5.06.2010

Pendolinem z Ankary do Starého města - türkiye

Projeďme se tureckým rychlovlakem! Ono Staré město je samozřejmě turecké, leží v Anatolii a turecky se nazývá Eskişehir, žije v něm 700 000 obyvatel a další desetitisíce studentů dvou velkých univerzit (Anatolská a Osmangazi universita). Leží 228 km západně od Ankary a dostanete se tam na turecké (a i české) poměry pořádně svižným vlakem, dosahujícím až "závratných" 250 km/hod.

Stále je to relativní novinka – vlaky YHT (zkratka pro Yüksek Hızlı Tren, vysokorychlostní vlak) na této první dokončené trati v zemi začaly jezdit ve zkušebním provozu v roce 2008, v roce 2009 začal běžný provoz. Turecko se tak stalo 6. zemí v Evropě a 8. zemí na světě, kde to na kolejích pořádně sviští, i když zdaleka ne tak rychle jako v Japonsku nebo ve Francii. Ale aspoň tak, protože u nás si to pendolina "sviští" kolikátkou?

Nastupovat! Na prvním nástupišti hlavního nádraží v Ankaře na nás čeká YHT (Yüksek Hızlı Tren = vysokorychlostní vlak)

Jak vidíte na mapce, staví a plánuje se spousta dalších linek, jmenovitě Ankara-Istanbul-Edirne, Ankara-Sivas (450 km) a Ankara-Konya (250 km). Nu, bolo by to krásne, keby se momentální nejrychlejší spoj Ankara-Istanbul (5:33) díky rychlovlaku zkrátil na odhadované 3 hodiny. Slušně vydělávajícím domácím leteckým společnostem by přibyla vážná konkurence.

Cestovní čas mezi Ankarou a Eskişehirem se tak snížil ze 3 hodin (autobusy s max. povolenou rychlostí 80 km/h) na 1:27, což oceňují především spousty dojíždějících studentů. Že jsme si novou linku vyzkoušeli už před rokem na konci dubna, jistě nebude vadit. Jaro jako jaro.

htren02

První minuty na palubě tureckého pendolina – pohodlí, za příplatek doplněné také o internet. Jezdí se v obou směrech 7x za den. Ceny: běžné jízdné bez internetu 20 TL (240 Kč), s internetem 30 TL (360 Kč), studentské 16 TL (192 Kč).

Vyjíždí se samozřejmě na čas (v Turecku, ale stále ještě i v Česku mne tato samozřejmost pořád ještě dokáže udivit). Najde se tu pár zajímavých detailů, třeba obrazovka zobrazující aktuální rychlost a polohu vlaku... Ano, jedeme dost rychle, ale alespoň půlku cesty se snažím rozpomenout na hodiny fyziky, protože 248 km/s, to mi přijde až příliš svižné...

htren09_kraj

Přichází mladá paní průvodčí (ve vlakové četě je asi 8 lidí zajišťujících také obsluhu při stravování).

Hmm, odpadkový koš je po ruce...

Dáváme si, jak jinak, čaj...

...a pak už se jen kocháme pohledem na jarní krajinu západně od Ankary. Pro manžela, který na univerzitu v Eskisehiru dojížděl čtyři roky, nuda, mne jsou všechny ty zaoblené anatolské tvary samozřejmě nové.

Jen těsně za Ankarou se nabízí žalostný pohled – na cosi, co kdysi bývalo v hlavním městě řekou. Nyní je to stoka, neuvěřitelně špinavá, mrtvá, odporná. Kdyby nějaký poeta hledal řeku, u níž se inspirovat před tvorbou básně o usedavě plačících vílách a vodních skřítcích, či o naprostém zmaru, mám jasného kandidáta (není na snímku).