24.05.2010
To jsou věci - enjoy! Asi třikrát za poslední dva roky jsem se manželovi snažila osvětlit velikost fenoménu jménem Jaromír Jágr. Nesetkalo se to s úspěchem, protože jak lze chápat, typický Turek má asi tolik oblíbených hokejistů, jak my hráčů kriketu.Díky, hoši, po tomto mistrovství světa, které sledoval s námi, už je mu to naprosto jasné. Hokej si oblíbil, poslední dva dny skanduje "Češi do toho" a "Jáárda Jááágr" a žertuje, že v turečtině se Džeromir Džegr mění na Žardu Žagra. Ba co víc. Bez vyzvání dále recituje: "Červenka, Čáslava, Kašpar, Rolinek, Marek...", téměř zasvěceně tipuje výsledky, pozná zakázané uvolnění, ofsajd na útočné modré, krosček a bodyček a konečně vychutnává sportovní úspěch, který letos jeho vlastní tým zdaleka minul.
Zas je chvílu duša v péří.
Podobně sladký pocit z cizího (ne)štěstí jsme zažívali už minulou neděli – to když v posledním kole turecké ligy Bursa zvítězila na domácím hřišti a stala se mistrem, protože naše neoblíbené Fenerbahce nedokázalo zvítězit nad Trabzonem a pouze remizovalo. Na tom není nic zvláštního, věc ale měla milý bonbónek – v 91. minutě hlasatel na stadionu Feneru chybně zahlásil, že Bursa remizovala.
Stadion explodoval blahem, přestalo se hrát, hřiště zaplavily stovky fanoušků a začal se slavit... titul Bursy. Poté přišla studená sprcha a fotky rozesmátých a šťastných tváří vystřídaly slzy a zoufalství. Za tohle si z Fenerbahce budou škodolibci dělat legraci ještě hodně dlouho... Nu, sezóna se nevyvedla – prohra ve finále Tureckého poháru (ten nezískali už 27 let), nezvládnuté poslední kolo ligy (na titul se čeká již 3 roky) a ostuda na stadionu, kde zhrzení fanoušci alespoň zapálili sedačky. Mám ovšem pořád pocit, že si to tento klub zaslouží.
Okamžitě se mezi lidmi vyrojily vtipy typu "Fener, ten může vyhrát ligu jedině na playstation", "Ty by nezachránil ani Mourinho","kvůli mraku popela nad stadionem byly zrušeny lety do Istanbulu", "Červený půlměsíc dává fanouškům injekce morfinu, aby jim ulevil od bolesti" nebo "takhle se má slavit nezískání titulu!"
Ale nenechme se mýlit, je to jen sport.
Velký byznys, nástroj k rozptýlení davů, generátor emocí, živná půda a žrádlo pro kolektivní i individuální ega.
Prostě zapomeňme.
"Jak zlato oslavíte?
Já moc neslavím. Alkoholem vůbec. Nejlíp to oslavil Karel Rachůnek. Z něho si vezměte příklad. Žádná ožíračka..."
No tedy!
Přidat komentář: